nehodu.“ Hm! Halmborg zavrčí. „Psst!“ přiloží kapitán prst ke svým rtům. „Nesmíš své hlasivky teď vůbec namáhat. Jinak přijdeš o hlas.“ Sven kýve hlavou. „Já vím, že to víš. Ale opravdu to dodržuj. Pořád s tebou počítám v týmu,“ podotkne s úsměvem na tváři a poplácá ho po rameni. Spokojeně odchází. Ω Jellingvej, 12:07 Liam Corsberg dorazil do svého domu. Byl vzteklý a nehodlal se někomu svěřovat. Natož své manželce, která stála v chodbě a nechápavě sledovala, jak její muž do všeho kope. Děti před ním raději utekly do jiné místnosti. „Co se děje, Liame?“ Obr s plnovousem jí nevnímal a pokračoval do další místnosti. Sáhl do lednice. Vytáhl pivo a odešel na zahradu. Tam se posadil do houpačky. Bylo chladno, ale zřejmě mu to nevadilo. „Liame, mluv se mnou,“ špitla žena drobného vzrůstu. Stála pořád na chodbě. Už ji nemohl slyšet. Přemýšlela, jestli za ním má jít. Svého muže znala a dobře věděla, že to nemá cenu. Když nechce, nebude mluvit. Přesto za ním šla.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297443