nehodu.“ Hm! Halmborg zavrčí. „Psst!“ přiloží kapitán prst ke svým rtům. „Nesmíš své hlasivky teď vůbec namáhat. Jinak přijdeš o hlas.“ Sven kýve hlavou. „Já vím, že to víš. Ale opravdu to dodržuj. Pořád s tebou počítám v týmu,“ podotkne s úsměvem na tváři a poplácá ho po rameni. Spokojeně odchází. Ω Jellingvej, 12:07 Liam Corsberg dorazil do svého domu. Byl vzteklý a nehodlal se někomu svěřovat. Natož své manželce, která stála v chodbě a nechápavě sledovala, jak její muž do všeho kope. Děti před ním raději utekly do jiné místnosti. „Co se děje, Liame?“ Obr s plnovousem jí nevnímal a pokračoval do další místnosti. Sáhl do lednice. Vytáhl pivo a odešel na zahradu. Tam se posadil do houpačky. Bylo chladno, ale zřejmě mu to nevadilo. „Liame, mluv se mnou,“ špitla žena drobného vzrůstu. Stála pořád na chodbě. Už ji nemohl slyšet. Přemýšlela, jestli za ním má jít. Svého muže znala a dobře věděla, že to nemá cenu. Když nechce, nebude mluvit. Přesto za ním šla.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297443
Posadila se vedle něj na houpačku. Mlčela. Jen sledovala, jak z něho ta zlost vyprchává ven. Každých dvacet vteřin se napil a zafuněl. „Proč se neodstěhujeme zpátky do Irska, když tu nejsme šťastní?“ ptá se ho žena. Liam mlčí. „Děti se narodily v Dánsku, ale jako rodina se přece můžeme vrátit,“ pokračuje. „Chceš se vrátit?“ zeptá se jí. Usrkne ze své láhve a zahodí jí před sebe. „Do hajzlu s Dánskem!“ Zlost ho po chvíli přejde a svou ženu obejme. Po chvilce se znovu rozpovídá. „Dánsko nám vzalo už dost! Odejdeme!“ pronesl s pohledem k nebi. Jako by očekával požehnání shora. Ω IrishPub, 13:17 Detektiv Kjelsson vstupuje do poloprázdného lokálu, kde stojí dva uniformovaní policisté a barman. Stojí za pultem a utírá mokré sklenice. „Kapitán Kjelsson,“ ukazuje strážníkům svůj průkaz. „Už jsme mysleli, že nikdo nepřijde,“ promluví jeden z nich. „Stavil jsem se za Halmborgem v nemocnici.“ „Jak je na tom?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297443
„Měl namále.“ Uf! Byl to barman. Kjelsson si toho všiml a okamžitě vyrazil za ním, protože věděl, že on to určitě všechno viděl. „Vy jste?“ „Derek Lorewy.“ „Jak dlouho žijete v Dánsku?“ „Patnáct let.“ „To je dost.“ „To je.“ „Tak co se tady stalo, že jeden z místní komunity napadl policistu?“ „Nevěděl, že je polda.“ „Myslíte, že by si to rozmyslel?“ „Určitě. Liam je horká hlava, ale zase není úplný idiot,“ zalže. „Takže víte, jak se útočník jmenoval?“ „Ano.“ „Kde bydlí?“ „Liam Corsberg. Bydlí někde v Jellingvej.“ „Myslel jsem, že bydlí někde…“ „…někteří Irové se osamostatnili.“ „Jako Liam?“ „Ano.“ „A můžete mi popsat, jak tomu došlo?“ „Ten policajt, ehm, i když nikdo nevěděl, že je to policajt. Přišel a chtěl whisky,“ spustí barman a ukazuje na místo, kde Halmborg seděl. „Přinesl jsem mu skleničku a Liam si do něho rýpl.“ „Jak rýpl?“
Ukázka elektronické knihy