MICHELLE CONDEROVÁ
svého zájmu. Cassidy se tísnila v chumlu ostatních hostů a měla na sobě šaty, které jí vybral. Srdce mu poskočilo radostným vzrušením. Vypadala v nich přesně tak, jak si představoval. Hned mu bylo jasné, že se bude muset pořádně ovládat, aby jejich vztah udržel na „čistě profesionální úrovni“, jak o tom mluvil s bratrem. Cassidy tlouklo srdce jako šílené. Upírala oči na Logana a nedokázala se ani pohnout. Sledovala, jak si k ní razí cestu davem, a byla v ní malá dušička. Už na sobě neměl uniformu. Převlékl se do elegantního smokingu s motýlkem. Vlasy měl sčesané dozadu a živé modré oči byly plné podráždění. „Jdeš pozdě,“ přivítal ji nasupeně. „To se ti vůbec nepodobá. Už jsem si myslel, že pro tebe budu muset někoho poslat.“ „Omlouvám se, Vaše Jasnosti,“ uklonila se Cassidy. Stěží skrývala rozčarování, že jí Logan neřekl, jak jí to sluší. Současně byla na sebe nazlobená, že jí na jeho pochvale tak záleží, a vážně se zaobírala myšlenkou, že se otočí a vrátí se na pokoj. Jako by to Logan vycítil, uchopil ji za paži, aby mu neutekla. „Už jsem ti přece říkal, že se mi musíš uklonit pouze tehdy, když mě ten den spatříš poprvé. Pak to už není nutné ani žádoucí.“ Cassidy se v krku zhmotnil knedlík z toho, že zase něco popletla. „Ale já tě dnes večer vidím poprvé,“ bránila se. Logan se zachmuřil. „Já jen… Zase nemáš brýle.“ Cassidy v duchu zaúpěla. Snad se její šéf zase nemíní bavit o brýlích! „A já jsem ti už přece říkala, že je nosím jen na čtení. A mimoto se nehodily k šatům.“ „Mně se v nich líbíš.“ Cassidy několikrát pohodila hlavou, až se jí kolem tváří zavlnily narovnané vlasy. Její nitro plnila 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297388
JAK MILUJE PRINC
hořkost. Loganovi to slušelo tak, až se jí v hrdle zadrhával dech, a on ji přitom dokázal jen kárat – že přišla pozdě, že nemá brýle… co ještě? Za jejími zády se ozvalo decentní zakašlání. Cassidy byla tak zahlcená dojmy, že si nevšimla Loganova bratra, stojícího hned za ním. „Ty brýle vám vážně velmi sluší,“ pronesl Leo a vrhl na bratra pohoršený pohled. „Ovšem i bez nich vypadáte velice hezky, a zvlášť nyní.“ „Děkuju,“ usmála se na něj Cassidy nesměle, což Logana podráždilo ještě víc. „Požádal jsem Lea, aby tě doprovodil do jídelny,“ oznámil jí úsečně. „Po večeři bude následovat ples v tanečním sále.“ Cassidy program večera znala zpaměti, protože ho pomáhala sestavovat. V duchu si pevně umínila, že „dobře míněným“ sestřiným radám už nikdy nebude naslouchat a zachová se podle sebe. Logan kývl povýšeně hlavou a odporoučel se do přední části salonu, kde uprostřed skupinky hostů stála jeho matka. „No… to bylo zajímavé,“ konstatoval Leo a nabídl Cassidy rámě. „Spíš příšerné,“ odtušila Cassidy. „A vůbec, nějak nemám hlad.“ Vrhla vyplašený pohled ke dveřím, kterými před chvílí vešla, jako by se chtěla ujistit, že úniková cesta je stále možná. „Myslím, že kdybych se vzdálila, nikdo by si toho ani nevšiml. Nejspíš to udělám a nechám si něco přinést na pokoj.“ „Vím jistě, že jedna osoba by si toho na sto procent všimla,“ zazubil se na ni Leo. „Jen žádný strach. Všechno bude v pořádku.“ Cassidy si ztěžka povzdechla, zavěsila se do něj a nechala se vést kolem zírajících hostů dopředu fronty. Pozornost čekajících jí nedělala dobře. „Vážně,“ ujišťovala Lea, „nevadí mi čekat. Klidně jsem mohla zůstat na konci.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297388
MICHELLE CONDEROVÁ
Leo na ni pobaveně pohlédl. „Vy byste mohla, ale já nikoliv. Protokol totiž žádá, abych šel k tabuli hned po bratrovi a vy jako jeho zvláštní host musíte jít se mnou.“ „Já žádný zvláštní host nejsem. Vlastně bych tu ani neměla být,“ protestovala Cassidy. „Pravděpodobně ne, ale když už tu jste, radím vám, abyste se uvolnila a užívala si to.“ Cassidy protáhla obličej. „A poradíte mi taky, jak si to mám užívat, když na mě všichni nepokrytě zírají?“ „Rád. Stačí se usmívat, občas pokynout hlavou a hledět si svého. Mně se takový přístup dokonale osvědčil.“ Cassidy uznala, že na tom něco je. Pochybovala, že dav zvědavců může být horší než její náročný šéf, a trochu se uklidnila. Měla na sobě šaty, které stály stejně jako její měsíční newyorský nájem a které by si nikdy nemohla dovolit. Proč si tedy alespoň na pár hodin nezahrát na Popelku, jak jí to radila Peta? Utéct na pokoj může přece vždycky! Fronta se líně pohybovala vpřed stejně jako dav turistů, snažících se ve vrcholné sezoně dostat do Metropolitního muzea. Rozlehlé jídelně dominovaly tři řady třpytivých lustrů a dva dlouhé stoly, pokryté sněhobílými ubrusy. Každých pár metrů stáli u stěny sloužící, připravení k obsluze. Cassidy z toho všeho šla hlava kolem. Musela se soustředit, aby na jehlách neuklouzla. Dělala všechno přesně po Leovi. Ten ji zavedl k židli a postavil se za tu svou hned vedle ní. Cassidy to po něm opakovala, a když vzhlédla, zjistila, že přesně naproti ní stojí Logan. Jejich pohledy se setkaly a v Cassidy hrklo. Vybavila si okamžik, kdy spolu zápasili a Logan se nad ní nakláněl, jako by se ji chystal políbit. Připadalo jí, že její šéf myslí přesně na to samé. 100 Ukázka elektronické knihy