ANNIE WESTOVÁ
Zvedl ruku a prstem ji pohladil po čele. „Není čeho se bát, Stephanie. Slibuju.“ Nebála se, ale nebylo třeba odpovídat, protože Damen ji už vedl k posteli. „Chci, aby se ti to líbilo. Musíš mi říct, co je ti příjemné, a co ne.“ „To já nevím.“ Stephanie ztěžka polkla. Damen potřásl hlavou. „Brzy to budeš vědět. Slib mi, že kdykoli se nebudeš cítit dobře, povíš mi to a já přestanu. Kdykoli. Ano?“ Přikývla, ale na moment ji přepadl strach, že od ní bude očekávat něco zvláštního. Myslela na všechno, co kdy slyšela o sexuálních praktikách – „Neboj se, koritsi mou. Jediné, co se po tobě chce, je, aby sis to užívala.“ A to byl začátek toho, nač později vzpomínala jako na rozkošné mučení. Damen se věnoval každému kousku jejího těla a vyvolával stále divočejší odezvu stále jemnějšími doteky. Bylo to jako kouzlo. Možná, že to bylo tím, jak se na ni Damen celou dobu díval, když spolu dělali ty kouzelné věci, nebo tím, jak ji držel za boky, jako by mu patřila, a jak se pak stali jedním tělem. Slyšela Damenův hlas, ale nebyl to jeho hlas – bylo to zasténání, výraz triumfu i úžasu, a pak vykřikl její jméno. V tu chvíli svět kolem vybuchl v plamenech a ty ji pohltily ve žhavém objetí, které bylo Damenovým objetím. Svíral ji pevně a na tváři cítila jeho dech, když je oba zachvátila extáze.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297384