KAREN BOOTHOVÁ
Nehodlala si to ale pořád dokola vyčítat. Před týdnem totiž otřásl jejím světem až do základů. A nehledě na následky, stálo to za to. V téhle chvíli byla největším problémem Astrid a její věčné dohady, jestli Grant o té nevěře věděl. Byla z toho nadmíru znechucená a nechtěla ho ani vidět. Měl naštěstí nesmírně nabitý program. Tara Astridiny otázky zatím úspěšně odrážela, ale takhle to nemohlo jít donekonečna. A určitě by bylo lepší, kdyby měla šanci se na to Granta zeptat dřív než Astrid. Pokud by Astrid dala v kanceláři průchod svému hněvu a s Grantem se pohádala, mohlo by se to donést Clayovi, a kdyby zjistil, o co jde, mohl by s tím jít za Mirandou. Ptát se Granta bylo riskantní, ale udělat to musela. Naštěstí neměla přístup jen k plánům jeho schůzek, ale ještě se spřátelila s jeho asistentkou. Zjevila se u něho v kanceláři zrovna ve chvíli, kdy končil telefonát. „Máš na mě minutku?“ zeptala se. „Jasně,“ odpověděl a ťukal přitom do klávesnice. Tara za sebou zavřela dveře. Tenhle rozhovor nesměl nikdo slyšet. Klepy se šíří rychle a tahle pikantní historka by byla rychlejší než lesní požár. „Taro. Tohle už jsme probírali. Myslím ty dveře,“ připomněl jí. „Já vím. Jenže potřebujeme soukromí.“ To jediné slovo, soukromí, a navíc vědomí, že jsou spolu sami, s ní provádělo nevídané věci. Do obličeje a do hrudi se jí nahrnulo horko. Nohy měla jako z gumy. Jeho přítomnost v ní vyvolala vzpomínky na to, jak se jí dotýkal. Co by se bývalo stalo, kdyby druhý den ráno nepřišlo to nevítané vyrušení? Byl by chtěl pokračovat? A ona, souhlasila by? Bylo jí jasné, že ano. Bylo nemožné ho odmítnout. „Bude o tom mluvit celá firma,“ poznamenal. „Tak ať. Teď jde o něco mnohem důležitějšího.“ Tara přešla k oknu a přejela pohledem siluetu města. V hlavě se jí rojila jedna myšlenka za druhou. Astrid. Johnathon. Miranda. Byl to šílený zmatek. A bylo načase to rozlousknout. „Tys to věděl, viď?“ Grant se zaklonil v křesle a zkřížil nohy před sebou. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297382