notorický dlužník jí přerývaným hlasem oznámil: „Moje matka před hodinou zemřela.“ Ta strašná zpráva pro Martinu paradoxně znamenala vysvobození. Zjistila to, jakmile po několika větách, vyjadřujících soustrast, Philippovi oznámila problém s exekutorem. „Já to zaplatím, matka podepsala životní pojistku a ta se vyplácí ihned po úmrtí. Zavolám do banky.“ Martina navíc věděla, že Philippe po matce jako jediný syn zdědí bretaňský dům a docela hodně peněz, tudíž bude konečně solventní a Martina ho bude moci opustit. Dluh byl zázračně splacen a nezbývalo, než chvíli čekat. Martina začala sbírat síly, aby ve vhodnou chvíli mohla Philippovi definitivní ukončení vztahu nabídnout. Jeden říjnový večer po další z nekonečné řady hádek Philippe vyslovil větu, kterou už slyšela za poslední roky mnohokrát: „Tak se teda rozvedeme.“ „Tak jo,“ zasyčela. „Už toho mám plný zuby. Jak to chceš udělat?“ „Zítra jdu k právníkovi.“ „Já taky.“ „Hodí se ti to, viď, určitě někoho máš!“ „Nemám,“ lhala Martina, „ale takhle už to prostě dál nejde.“ Prásknutí dveřmi, ona si jde ustlat na kanape. Když děti následující večer usnuly, pokračovali v debatě, jenže Philippe mezitím otočil: „Já kvůli tobě před dvaceti lety opustil svou stárnoucí ženu a všechen majetek a ty mě teď chceš hodit přes palubu?“ Věděla, že musí ve svém rozhodnutí vytrvat: „Měl ses chovat jinak.“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297103