„Pan doktor není doma?“ „Čekám ho každou chvilkou. Už by tu měl být. Ale víte, jak to chodí, pacient nemůže čekat. Já ano.“ „Rádi bychom mu položili několik otázek, paní Marysková.“ „To je kvůli té Terezce?“ „Ano.“ „A co s ní má manžel společného?“ „Potřebujeme jen ověřit některé informace ohledně Františkova. Váš muž je tady asi osobou nejpověřenější,“ odpověděl dřív, než Sucharda s tou svou pravdou zase něco definitivně podělá. „Jo, to jo. To on bude rád, že má konečně někoho, kdo ho bude poslouchat. Ty díry v zemi jsou jediný, co ho doopravdy zajímá,“ povzdechla si Ivana tak, aby dala jasně najevo, co si o manželově dětinském koníčku myslí. „Pamatujete si ještě, co jste s manželem v ten den dělali?“ „S manželem?“ uchichtla se kysele nad vysokou sklenkou portského. „S manželem my už toho právě moc neděláme, jestli mě chápete, pánové. Já jsem tady zavřená od rána do rána s malou, on je v ordinaci a pak do noci lítá někde po těch jeho horách.“ „Rozumím, asi to pro vás nebude lehké mít pracovně tak vytíženého muže. Moje žena by vám mohla vyprávět… Vzpomněla byste si ale přesně na toho 27. ledna?“ „Samozřejmě. Něco takového se nezapomíná. Celej jeden lexaurin jsem si musela tu noc vzít, abych vůbec usnula, když jsem se to dozvěděla. Ještě teď mám husí kůži. To víte, jsem tu furt s malou sama, daleko od všech. Chudák holka,“ kývla teatrálně Ivana a dolila si do sklenky vína.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297058