kde se nabízely knihy z druhé ruky a pořádaly čaje se slavnými hosty. Když tam kartičky viděla, uvědomila si, že je mají všude, čímž se pan Evans dostával do nevýhodného postavení. Až doteď. Vánoce se blížily, takže i v knihkupectví Primrose Hill jich prodali několik tuctů hned první den, kdy Grace vystavila oznámení, že je nabízejí. „Musím vám přiznat, slečno Bennettová,“ připustil pan Evans bručlavě potom, co jeden ze zákazníků odešel, „že to byl opravdu dobrý nápad, tyhle dárkové lístečky.“ Potlačila úsměv nad jeho zvykem říkat kartám lístečky. „Jsem ráda, že tak dobře fungují.“ Ovázala kousek poskládaného stříbrného papíru provázkem a upravila ho tak, aby vznikla ozdobná koule. Dokonalá pro zimní úpravu výlohy, kterou chystala. „Prosinec je pomalu za námi.“ Pan Evans zaznamenal prodej do účetní knihy, kterou Grace měla položenou vedle pokladny, zapisovala si prodeje stejně pečlivě jako na začátku. Když dopsal, odložil pero – opravdové pero, které nemusel svírat špičkami prstů – a kousek utrženého papíru odhodil do koše vedle pultu. „Doufám, že nám rok 1940 přinese konec války.“ Grace ovázala další smotek stříbrného papíru. Ještě jeden a bude mít všechno, co potřebuje. „A vy už máte za sebou dvě třetiny vašeho šestiměsíčního úvazku tady.“ Prohlédl si stránky účetní knihy a pak ji zavřel. „To mám.“ Podívala se na něj, ale tvářil se neutrálně. Otevřel ústa, jako by se chystal ještě něco říct, když zacinkal zvonek nade dveřmi a do obchodu vstoupil vysoký, štíhlý muž s mohutným knírem. Pan Evans zhluboka vydechl. „Dobré odpoledne, pane Stokesi. Porušili jsme nějak pravidla?“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296795