Zima, sníh a vítr s sebou přinesly jedinou výhodu: skoro celý den tiché jízdy. Překřikovat ten nečas bylo nepohodlné, takže se jindy dlouhé rozhovory scvrkly na prosté organizační domluvy. Isarell tak měla spoustu času, aby si srovnala myšlenky. Konečně strávila Bastienovo včerejší prohlášení a akceptovala ho, i když se jí do břicha stále zatínal protivný pocit. V mysli probrala předešlý Daimónův výstup; Ymira ho sice považovala za obyčejnou provokaci, ale Isarell si nebyla tak jistá. Většinou dokázala lidské emoce velmi dobře odhadnout, podobně jako Bastien. Z Daimóna vždy cítila obrovskou nenávist a trochu žárlivost. Prýštilo to z něj jako prasklý zhnisaný vřed. Včera to ale bylo úplně jiné, jako by skutečně přehodnotil svůj postoj a rozhodl se Isarell využít alespoň tak, jak je toho sám schopen. Ne že by to z něj dělalo méně nebezpečného soupeře, naopak, možná o to nebezpečnějšího. Pokud konečně dokázal zpracovat a potlačit svůj hněv i odpor vůči ní, jistě teď bude jednat chytře a zákeřně… Musí být dvakrát ostražitější než doposud. V onen okamžik princezně došlo, že mu po návratu do Ellektrysu slíbila cvičný duel. O tom se královně zřejmě nezmínila. Isarell zatrnulo v zádech. Rázem ji zaštípala kůže, kterou včera protrhl Ymiřin bič. Otočila se za sebe a vykřikla: „Bastiene!“ Mladík pobídl koně, přiklusal po její bok a naklonil se. „Ano?“ „Jak probíhá konfirmace?“ Bastien musel mluvit hodně nahlas, téměř křičel, vítr mu strhával slova od úst. Přesto ho však nikdo kromě Isarell nejspíš neslyšel. „Je to slavnostní rituál v Sittedralu. Vede ho někdo ze sittských Důstojných 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296497