Nemůže pršet věčně „Jak to, že si mě vůbec pamatuješ?“ obrátil se Kenneth k Eleně. „Myslím, že jsme se viděli jen letmo, jednou nebo dvakrát?“ „Judith se jednou zmínila…“ Odmlčela se. Oba jsme na ni vyčkávavě pohlédli. „Říkala mi, že jsi… společensky nemožný nerd,“ dokončila Elena větu, ačkoli se zjevně cítila trapně. Měl jsem obavu, že by tahle hláška mohla odstrašit cenný zdroj informací, který jsem tak zoufale potřeboval. Ale Kenneth se jen mírně pousmál. „A měla naprostou pravdu. Jen jsem se ze všech sil začal snažit o změnu. Chodil jsem na kurzy vyjadřování a rétoriky, na různé workshopy sebeprezentace… Právě na jednom z nich jsem potkal Judith,“ odmlčel se. „Jsem v šoku z toho, co se jí stalo. Upřímnou soustrast, musí to být pro tebe hrozná ztráta. Znala jsi ji mnohem líp než já.“ „Myslela jsem, že jste byli spolužáci,“ odvětila Elena nejistě. „Vlastně jsme spolu chodili jen na jeden volitelný předmět, na kurz pro amatérské filmaře,“ vysvětlil. Sedl si vedle Eleny a vzal ji za ruku. Nevypadal ani za mák nesměle nebo introvertně. „Chceš o ní mluvit?“ zeptal se ohleduplně. „Já… myslím… že asi ne.“ Eleniny oči se naplnily slzami. „Raději bych slyšela něco o tobě, pokud ti to nevadí?“ V tu chvíli mi došlo, že nemám žádný způsob, jak se nějak hladce zapojit do konverzace. Eleně se naneštěstí povedlo zmařit příležitost, kdy by Kenneth mluvil o Judith. Navíc je pojila společná ztráta a bolest. Bylo by nejlepší je nechat a vypadnout. Ostatně já jsem nikdy nebyl dobrý v utěšování a sdílení citů. Byl jsem v tom dost mizerný už předtím, než jsem se stal Patrickem Mayhemem – a jako drsný detektiv jsem se v tom rozhodně nezlepšil! Jenže vypadnout jsem právě nemohl. Pokud mi Kenneth proklouzne, přijdu o cenné vodítko. Potřeboval jsem situaci nějak posunout, změnit scénu, nejlépe stylově. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296494