„Takhle by to mělo být, že? Skončilo to ale tím výstřelem.“ Nic na to neřekl. „Chápu, že byste potřeboval lepší konec. Nějaký racionálnější.“ Sáhla po sklenici vína. „Nechme už toho. Pojďme se bavit o něčem veselejším.“ „Já nevím,“ řekl zmateně. „Co nevíte?“ „Nedokážu tak rychle přepnout.“ Zavládlo mezi nimi dlouhé ticho, narušované jen sentimentální písní linoucí se z parketu. Začalo se ochlazovat, Robertovi už byla v triku trochu zima. „Ten muž, kvůli kterému Lila Petra opustila, to nebyl Patrik,“ konstatoval nakonec. „To tedy nebyl.“ Zasmála se, jako by ji ta myšlenka pobavila. „S Patrikem se tehdy už znala, ale začala si s ním až později.“ „Tak kdo to byl?“ „Promiňte, o tomhle mluvit nebudu. To je sestřina záležitost.“ „Proč s ním ale nezůstala?“ Marie se hořce zasmála. „Zabil se dřív, než ji stihl omrzet.“ „Zabil?“ „Tehdy, jak se o tom mluvilo na večírku, z trhliny ještě vylezl. Ale oni oba prostě rádi riskovali. Pokoušeli osud. Jednou to nevyšlo.“ „To je mi líto.“ „Myslím, že by to stejně nevydrželo. Časem by se s ním začala nudit. Utekla by i jemu.“ „Třeba jí křivdíte.“ „Neřekla bych. Jí nikdy nebude stačit obyčejný muž.“ „Obyčejný muž? Kdo to je?“ Pokrčila rameny. „Třeba dejme tomu vy?“ Bodlo ho u srdce. „A kdo by jí tedy stačil?“ zeptal se odměřeně.
95 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296304