Do města však přijel cirkus. Se vším randálem a barvičkami, pachem zvěře a dryjáčnictvím. Žárovky, lachtan s lehounkým míčem na čumáku. Připlula loď a zase odplula. Chvíli postáli s Hankou na její palubě, viděli světla ve vlnách a ve svých očích, paluba se jim propadla pod nohama. To bylo nové, tohle neznal. Co s tím? Pak přišel den druhý. Nebyl to zítřek ani dnešek, včerejšek to byl. Starý známý včerejšek a přinesl staré známé zklamání. Nebyla to rána pod pas, bylo to máchnutí síťkou na motýly a Břetislav se ocitl na zemi. Neležel však na lopatkách. Stál oběma nohama docela pevně na dlažbě města, o němž je tu řeč. *** Nejlepší přítelkyně mohou být výhodnou institucí, ale o tom se tu už pár řádek napsalo. Jana zakoupila u pultu ve venkovské hospodě lístek, na němž byl vyfotografován malý zajíček v své jamce. Seděl tam sám, uši přitisknuty k tělu. Jinou pohlednici v hospodě neměli. Ta jediná se krčila ve vitríně s lepkavými bonbony, které tvarem i žilkami připomínaly angrešt, mezi čokoládami, žvýkačkami a oplatky, vedle pípy, z níž neustále tekl proud piva. Janě se zajíček zalíbil, byl takový bezbranný. Kromě pohlednice koupila ještě dvě
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296206