98
počítačových monitorů. Na všech běželo stejné video: lidé tančili v městských ulicích a potřásali zadnicemi v nakažlivém rytmu hudby. Batraová došla až před Rawlinse a zuřivě na něho mávala. Rawlins na ni natáhl ukazováky obou rukou jako zbraně, pak zmáčkl klávesu na ovládacím panelu, který připomínal výbavu z nahrávacího studia. V laboratoři se rozhostilo ticho. Rawlins přestal tancovat. V dětském gestu udělal na Batraovou „pá-pá“ a pak tiše promluvil hlasem s přízvukem typickým pro New Orleans. „Tentokrát ti promíjím, žes mě vyrušila z každodenní léčivé dávky od DJ Dipla. Právě jsem regeneroval své mozkové buňky.“ „Můj syn mi o tom povídal,“ ozval jsem se, než mohla Batraová odpovědět. „O cvičení, které podporuje regeneraci mozku.“ Tehdy si mě Rawlins všiml, chvíli si mě prohlížel a pak se usmál. Zvedl ručník přehozený přes židli a jak nám šel vstříc, otíral si zpocenou lebku po obou stranách číra. Na levé straně nosu měl vsazený zlatý kroužek a oba ušní boltce propíchané dalším piercingem. Na hrudi černého trička měl blýskavými flitry vysázený nápis GODDESS DANCES. „Musím říct, že takhle naživo jste větší,“ prohlásil Rawlins ostýchavě. „A váš syn musel číst stejný článek. Co z toho vyplývá, doktore Crossi?“ „To netuším.“ „Já ano. Dva lidé z jedné celé šedesát čtyři setiny miliardy. Ledaže byste na tu věc nahlížel z perspektivy teorie strun, protože potom možnost, že mozkové vlny vibrují do prostoru a střetají se s jinými, exponenciálně narůstá s každou osobou, která četla ten článek.“ „Nemám vůbec ponětí, o čem to mluvíte,“ přiznal jsem. „To je škoda,“ řekl Rawlins a uculil se. „Já se velice kochám prvotřídními mozky a dmoucími se svaly ve společném balení.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296050