Všechny tři přístupy spolu úzce souvisejí. Kreativní schopnosti a postoje se musejí promítat v kreativních procesech – jinak zůstáváme pouze na úrovni „zbožných přání“ a kreativní potenciál jedince zůstane nevyužit. To bohužel není nic výjimečného: v předškolním věku máme kolem 95 % kreativních dětí, po ukončení střední či vysoké školy můžeme počítat již jen s 13–20 % kreativních absolventů, v běžné populaci se pohybujeme dokonce pod 10 % kreativních jedinců. V průběhu standardní školní přípravy a v profesním životě (s výjimkou výzkumu, vývoje, uměleckých předmětů a oborů, kreativního marketingu, žurnalistiky apod.) se totiž spíše oceňuje naše konvergentní (sbíhavé) myšlení než myšlení divergentní (rozbíhavé), které iniciuje zrod nových myšlenek, objevů a vynálezů. Nicméně skutečnost, že v důsledku toho kreativitu využíváme tak málo, neznamená, že ji z latentního stavu nelze probudit a rozvinout. Každý člověk může být – byť v různé míře – kreativní, pokud u něho rozvíjíme příslušné dispozice. Odhaduje se, že trénink k dosažení průměrné úrovně kreativity přináší výsledky již po 16 až 24 měsících, vyšší úrovně po 24 až 36 měsících a vynikající po 36 až 48 měsících. Organizace, které přednostně rozvíjejí tvořivost svých zaměstnanců se zaměřením na inovativní myšlení, získávají vůči konkurenci výraznou výhodu, jelikož jsou schopny: ■ ■ ■
■
lépe a úspěšněji se vyrovnávat se změnami, které jsou charakteristické pro globalizující se svět; nejen reagovat na rizika a hrozby přicházející z vnějšího prostředí, ale proaktivně iniciovat pozitivní změny, které jí zabezpečí lepší konkurenceschopnost; úspěšnými inovacemi orientovanými primárně na dosahování vyšší přidané hodnoty poskytovaných výrobků či služeb lépe uspokojovat obecné, specifické, nezřídka i jedinečné potřeby a očekávání zákazníků; uplatňovat progresivní způsoby řízení a vedení zaměstnanců s oporou v optimálních organizačních modelech (zplošťování organizační struktury, uplatňování participace a kooperace, posilování pravomoci a odpovědnosti pracovníků směrem dolů atd.), které umožňují operativněji se vyrovnávat se změnami (vnějších podmínek, požadavků zákazníků, trhu) a aktivně vyhledávat, objevovat a využívat nové podnikatelské příležitosti.
K rozvíjení tvůrčí iniciativy dospělých účastníků může lektor využívat metod tvůrčího řešení problémů, zejména pak metod problémových. Jejich předností je, že umožňují účastníkům řešení problémů dané třídy, prohlubují a upevňují jejich rozhodovací dovednosti a dovednosti hodnotových soudů. Obvykle vyvolávají vysokou míru participace účastníků na řešení problému, silnou motivaci a velmi dobrou úroveň pochopení a zapamatování poznatků, k nimž skupina dospěla. Členíme je na metody operační a výchovné.
——— 98 —————————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296028