Peters5_sazba.qxd12.8.202120:49Stránka97
„Ne,“ ujistil ho Radulfus, „nedivím se. Nikdy bychom neměli zapomínat na ostražitost. Musíme ovšem vidět každého člověka zřetelně, s jeho slovy, skutky, a honem jej nepřikrývat tímhle univerzálním pláštěm kacířství. Jakmile se to slovo vyřkne, člověk sám o sobě se může stát čímsi neviditelným, a tudíž postradatelným a snadno obětovatelným! Tohle jistě není žádný potulný kazatel, žádný buřič davů, žádný ctižádostivý šílenec, který shání následovníky pro vlastní prospěch. Chlapec mluvil o svém pánovi, kterého si vážil a jemuž sloužil, a proto ho vychvaloval a hájil jeho smělé pochybnosti o to věrněji a prudčeji, čím víc jeho společníci mluvili proti němu. Mimoto zřejmě vypil dost na to, aby se mu rozvázal jazyk. Třeba toho napovídal a nám zopakoval víc, než si doopravdy myslí, a sám si tak přihoršil. Máme my udělat totéž?“ „Ne,“ ztěžka odpověděl Gerbert, „to bych si nepřál. Ale já ho vidím jasně. Máte pravdu, není to žádný divoch, který chce dělat nepříjemnosti, je to zdravý, pracovitý chlapík, užitečný svému pánovi a bezpochyby poctivý a ochotný vůči svým bližním. Nevidíte ale, že je právě proto o mnoho nebezpečnější? Falešné názory hlásané někým, kdo je sám očividně falešný a podlý, nebudí tak velké pokušení, ale slyšet je od někoho, kdo pěkně vypadá, má dobrou pověst a mluví z hlubokého přesvědčení, to může být smrtelně svůdné. Proto se ho bojím.“ „Proto bude ten, kdo je v jednom století svatý, v příštím století kacíř,“ suše opáčil opat, „a ten, kdo byl v jednom století kacíř, bude v příštím století svatý. Je dobré dlouho a klidně uvažovat, než někomu dáme tu či onu nálepku.“ „To by znamenalo zanedbávat povinnost, jíž se nemůžeme vyhnout,“ naježil se opět Gerbert. „Nebezpečí, které se objevilo
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296027