Peters5_sazba.qxd12.8.202120:49Stránka97
„Ne,“ ujistil ho Radulfus, „nedivím se. Nikdy bychom neměli zapomínat na ostražitost. Musíme ovšem vidět každého člověka zřetelně, s jeho slovy, skutky, a honem jej nepřikrývat tímhle univerzálním pláštěm kacířství. Jakmile se to slovo vyřkne, člověk sám o sobě se může stát čímsi neviditelným, a tudíž postradatelným a snadno obětovatelným! Tohle jistě není žádný potulný kazatel, žádný buřič davů, žádný ctižádostivý šílenec, který shání následovníky pro vlastní prospěch. Chlapec mluvil o svém pánovi, kterého si vážil a jemuž sloužil, a proto ho vychvaloval a hájil jeho smělé pochybnosti o to věrněji a prudčeji, čím víc jeho společníci mluvili proti němu. Mimoto zřejmě vypil dost na to, aby se mu rozvázal jazyk. Třeba toho napovídal a nám zopakoval víc, než si doopravdy myslí, a sám si tak přihoršil. Máme my udělat totéž?“ „Ne,“ ztěžka odpověděl Gerbert, „to bych si nepřál. Ale já ho vidím jasně. Máte pravdu, není to žádný divoch, který chce dělat nepříjemnosti, je to zdravý, pracovitý chlapík, užitečný svému pánovi a bezpochyby poctivý a ochotný vůči svým bližním. Nevidíte ale, že je právě proto o mnoho nebezpečnější? Falešné názory hlásané někým, kdo je sám očividně falešný a podlý, nebudí tak velké pokušení, ale slyšet je od někoho, kdo pěkně vypadá, má dobrou pověst a mluví z hlubokého přesvědčení, to může být smrtelně svůdné. Proto se ho bojím.“ „Proto bude ten, kdo je v jednom století svatý, v příštím století kacíř,“ suše opáčil opat, „a ten, kdo byl v jednom století kacíř, bude v příštím století svatý. Je dobré dlouho a klidně uvažovat, než někomu dáme tu či onu nálepku.“ „To by znamenalo zanedbávat povinnost, jíž se nemůžeme vyhnout,“ naježil se opět Gerbert. „Nebezpečí, které se objevilo
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296027
Peters5_sazba.qxd12.8.202120:49Stránka98
nyní a zde, je nutno řešit nyní a zde, jinak je bitva prohraná, jelikož semeno padne do země a zakoření.“ „Potom alespoň poznáme pšenici od koukolu. A nezapomeňte,“ dodal Radulfus vážně, „že tam, kde je blud upřímný a zrozený z pobloudilé dobroty, skvrna se dá vyléčit rozumem a přesvědčováním.“ „A když to nejde,“ neústupně stál na svém Gerbert, „odtětím chorého údu.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296027
Peters5_sazba.qxd12.8.202120:49Stránka99
[ VI ]
Elave prošel bez potíží branou a zamířil k městu. Fortnýř zřejmě buď ještě neslyšel o poplachu vyvolaném okolo tohoto obyčejného smrtelníka, jednoho z hostů opatství, nebo již dostal opatovo upozornění, že obviněný dal slovo a to bylo přijato, takže smí svobodně přicházet a odcházet, jak je mu libo, pokud neposbírá své věci a nevezme do zaječích. Nikdo mu totiž nezastoupil cestu. Bratr v bráně mu dokonce vesele popřál dobrý den, když šel kolem. Venku na Předklášteří zůstal Elave stát, rozhlédl se na obě strany po silnici, ale všichni, co svědčili u soudu, už zmizeli z dohledu. Spěšně zamířil k mostu do města. Byl si jist, že Fortunata ve svém rozrušení pospíší přímo domů. Odešla z kapituly dřív, než slíbil, že nemá v úmyslu odejít odtud neospravedlněn, takže se možná domnívá, že ho již uvěznili, a dokonce si to třeba i vyčítá. Viděl, s jakou neochotou proti němu vydala pravdivé svědectví, a v tuto chvíli ho víc mrzelo, že se ona trápí,
99
Ukázka elektronické knihy