„Jasně. Klidně si ho ulož a kdykoliv mi zavolej nebo napiš. Budu se těšit!“ odpověděla jsem nadšeně. Nato jsme se rozloučily a já, protože jsem byla už jen pár kroků od domu, hodila telefon do tašky a vešla spokojeně dovnitř. Měla jsem radost, že se mi podařilo s Radkou spojit. Že jsem
ji slyšela a že mi možná ještě někdy zavolá. „Ahoj mami!“ přivítala mě Šárka, „všechno nejlepší k svátku!“ pokračovala a hned v předsíni mi předávala krásnou kytku. Úplně jsem vypustila z mysli, že mám svátek. A nebyla jsem sama, protože minimálně v práci si nikdo vůbec nevzpomněl. Aspoň, že mám tak všímavé a milé děti, pomyslela jsem si. „Jééé, díky moc. Je krásná!“ odpověděla jsem radostně. „A to není všechno, mami. Ještě máme jedno překvapení.“ „Vážně? A jaké, smím-li se zeptat!“ „Uvařili jsme s tátou večeři!“
„No ne! Opravdu? Cítím nějakou vůni, ale nenapadlo by mě, že byste vařili. Ježiš, to je tak milé!“ pronesla jsem a dojetím si setřela malou slzičku, která mi právě skápla z řasy. „A tady bychom ti jako bonus ještě chtěli dát takovou maličkost, která tě ale jistě také moc potěší!“ řekl Petr a podal mi úhledně zabalenou krabici. Velikostí vypadala jako krabice od bot, ale působila mnohem těžší. Zvědavě jsem ji začala otevírat a představovala si, co by v ní asi mohlo být?! 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296004