DEVÁTÁ KAPITOLA Stone tam stál a hleděl na ni. Slunce laskalo její tělo a způsobovalo, že šaty, který si přes sebe hodila, byly téměř průsvitné. V hlavě mu tepalo a v jeho poloviční erekci také. Každá buňka v jeho těle na něj křičela, aby si ji vzal. Aby ji uchopil do náručí, položil ji na měkký vyhřátý písek a prozkoumal každý centimetr jejího vnadného těla. Růžové rty měla pootevřené a oči trošku zamlžené. Její tichá slova jím prochvívala jako přiznání, které bylo o mnoho let opožděné. Další tragédie v jeho životě. Stone stiskl zuby a přiměl se uvolnit ruku, v níž držel pramen jejích vlasů. Když ho pustil, přejel mu po ruce jako kousek hedvábí. Pak od ní odstoupil a kývl směrem k vodě. „Co se tady utábořit? Přinesu nějakou snídani sem ven.“ Nečekal na její odpověď a vešel zpět do domu. Potřeboval pauzu, jinak by zřejmě udělal něco velice hloupého. Něco, co by mu Piper nikdy neodpustila. Stone vytahoval z ledničky jídlo a připravil na tác sýry, studené maso, ovoce a křupavý chléb. Chvíli se mračil na džbán s pomerančovou šťávou, přemýšlel, jestli by bylo chytré namíchat jim mimózy, ale nakonec usoudil, že šampaňské bude lepší. Věděl, že potřebuje něco na uvolnění a na skotskou bylo přece jen ještě příliš brzy. Otevřel vysoká okna, která lemovala celou zadní část domu, aby dovnitř mohl teplý vánek, vzal
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295712