YAHRAH ST. JOHNOVÁ
vracet. Naložila jsem si na sebe tolik závazků a vzbudila tolik očekávání,“ povzdychla si odevzdaně. Stiskl jí ruku. „Nesmíš se tomu tak poddávat. Máš přece mě a já na tebe budu dávat pozor.“ Musela se na něj usmát. Ryan dokázal pokaždé najít ta správná slova, jak jí povzbudit a dodat jí odvahu. Vždy pro ni byl ramenem, o které se mohla opřít, mužem, který ji dokázal vyslechnout, aniž by ji odsuzoval. Pohladila ho po tváři. „Jsem strašně ráda, že tě mám.“ Políbil jí ruku a zase ji pustil. Projeli kolem značky označující začátek města, minuli bistro, čistírnu, poštu a pokračovali na Sycamore Street, ulici lemovanou po obou stranách dubovou alejí. Po levé straně se objevila veliká luxusní prodejna aut Hughova otce a Jessie opět znejistěla a musela se několikrát zhluboka nadechnout, aby si dodala odvahy a uklidnila se. Ještě poslední křižovatka a Ryan již zastavoval na dlážděné příjezdové cestě u domu jejích rodičů. Kdysi to bývala nádherná rezidence s pěti ložnicemi, tradiční španělskou střechou z červených pálených tašek, s kovanou litinovou branou a pěstěným trávníkem, kterému se všichni kolem obdivovali, ale nyní byla pouhým stínem své zašlé krásy. Matčino Maserati stálo před otevřenou garáží a Jessie vyskočila z vozu dřív, než stačil Ryan vypnout motor. „Díky za svezení.“ „Proboha, Jessie! Uklidni se!“ okřikl ji a přešel dozadu ke kufru, aby z něj vyndal její tašku. „Snad tě můžu doprovodit ke dveřím, aniž bych tím vzbudil podezření, že se budeme hned zítra brát.“ Omluvně se na něj usmála. „Promiň.“ Vchodové dveře se otevřely a matka udělala přesně to, čemu se chtěla Jessie vyhnout. Vrhla se po schodech dolů, aby ji co nejbouřlivěji přivítala. „Jessie, miláčku, konečně ses na nás přijela podívat. Už jsi tu nebyla tak dlouho.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295689