CAITLIN CREWSOVÁ
nelíbí, není to moje chyba, jen teď, když čekáš dítě, vidíš všechno jinak.“ Pohodil rameny. „Možná to je těhotenskými hormony. Slyšel jsem o nich.“ Zrůžověly jí tváře a v očích se jí objevila nespokojenost. Měl-li být k sobě upřímný, chtěl ji jen trochu popíchnout, ne vyvolat v ní nespokojenost. „Každý si může vybrat, jaký bude,“ tiše řekla Julienne. „Každý den si vybíráme. Není to osud, Cristiano, který dělá člověka takovým nebo makovým, nebo krev, která mu proudí v žilách.“ „Vůbec nevíš, o čem mluvíš.“ „Zapomněl jsi, jak jsi mě poznal,“ odsekla. Cristiano nezapomněl. Jen nyní po deseti letech měl všechny vzpomínky na dávnou minulost zabarvené erotikou jejich společné noci a jiné věci mu unikaly. Podobně i fakt, že v průběhu těch let společně strávených v kancelářích rozesetých po celém světě se na ni ve skutečnosti pořádně nepodíval. Ale ne, že by nechtěl. Nyní nechápal, jak se mohl tak snadno ovládat. A když pomyslel na Monte Carlo, hned si při pohledu na ni říkal, že dnešní Julienne něco i z té bývalé vyděšené šestnáctileté dívky dosud má v sobě. „Neptal ses tehdy, odkud s Fleurette pocházíme,“ pokračovala. Už zase seděla na židli. A mračila se na něj. „Což bylo čiré milosrdenství, protože Fleurette ani já jsme o tom nechtěly mluvit.“ „Jednou jsi zmínila svou matku,“ řekl jakoby nerad. Nelíbil se mu hovor, který vedli. Ani jakýkoliv jiný by se mu nelíbil. Chtěl zůstat v nevědomosti navždy, kdyby mu to zaručilo, že tahle žena mu nikdy nebude blíž než na délku paže. To chtěl. Zatím se mu to dařilo. Nic na tom nechtěl měnit. Samozřejmě. „Pochopil jsem, že jsi měla neradostné dětství.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295674