CAITLIN CREWSOVÁ
nelíbí, není to moje chyba, jen teď, když čekáš dítě, vidíš všechno jinak.“ Pohodil rameny. „Možná to je těhotenskými hormony. Slyšel jsem o nich.“ Zrůžověly jí tváře a v očích se jí objevila nespokojenost. Měl-li být k sobě upřímný, chtěl ji jen trochu popíchnout, ne vyvolat v ní nespokojenost. „Každý si může vybrat, jaký bude,“ tiše řekla Julienne. „Každý den si vybíráme. Není to osud, Cristiano, který dělá člověka takovým nebo makovým, nebo krev, která mu proudí v žilách.“ „Vůbec nevíš, o čem mluvíš.“ „Zapomněl jsi, jak jsi mě poznal,“ odsekla. Cristiano nezapomněl. Jen nyní po deseti letech měl všechny vzpomínky na dávnou minulost zabarvené erotikou jejich společné noci a jiné věci mu unikaly. Podobně i fakt, že v průběhu těch let společně strávených v kancelářích rozesetých po celém světě se na ni ve skutečnosti pořádně nepodíval. Ale ne, že by nechtěl. Nyní nechápal, jak se mohl tak snadno ovládat. A když pomyslel na Monte Carlo, hned si při pohledu na ni říkal, že dnešní Julienne něco i z té bývalé vyděšené šestnáctileté dívky dosud má v sobě. „Neptal ses tehdy, odkud s Fleurette pocházíme,“ pokračovala. Už zase seděla na židli. A mračila se na něj. „Což bylo čiré milosrdenství, protože Fleurette ani já jsme o tom nechtěly mluvit.“ „Jednou jsi zmínila svou matku,“ řekl jakoby nerad. Nelíbil se mu hovor, který vedli. Ani jakýkoliv jiný by se mu nelíbil. Chtěl zůstat v nevědomosti navždy, kdyby mu to zaručilo, že tahle žena mu nikdy nebude blíž než na délku paže. To chtěl. Zatím se mu to dařilo. Nic na tom nechtěl měnit. Samozřejmě. „Pochopil jsem, že jsi měla neradostné dětství.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295674
SLADKÁ JAKO ČOKOLÁDA
„V malém městě, odkud pocházím, říkali mé matce diskoholka. Vším, co dělala, byla posedlá. Měla mě v sedmnácti. Sestru Annette v šestnácti. Fleurette se narodila o pár let později. Občas nám říkala, že jsme jí zničily život, ale ani jako dítě, jsem to nebrala vážně. Sama si ničila život. Pořád. Každý den.“ „Nevím, co má tohle vyprávění společného s naší situací,“ Cristiano řekl drsným hlasem. Protože to poslední, co by chtěl, by bylo mít další důvody cítit některé věci, pokud šlo o tuhle ženu. Julienne povzdechla a pokračovala, jako by jeho námitku neslyšela. „Nesnadno se ohlížím zpátky a zjišťuju rozdíl mezi tím, co jsem věděla tehdy, a co vím teď. Matka by udělala všechno, aby se dobře bavila. Spolužáci si ze mě na to téma utahovali. Všichni věděli, že je ženou, kterou je z místních nejsnadněji dostat. Takže ti musí být jasné, že když jsem se chtěla prodat, věděla jsem, co dělat. Myslela jsem si ale, že se něčím od své ubohé matky, jejíž taxa, věř, nebo ne, byla krabička cigaret, nebo odvoz domů, musím odlišit.“ Cristiano povolil sevřené rty. „Nevidím důvod k takovým vzpomínkám, Julienne.“ Ale Julienne se nad ním nesmilovala. „Brzy, příliš brzy si muži začali prohlížet i mě. A měli poznámky. Jeden z matčiných přátel mi řekl, že my ženy Boucherové máme určitý výraz. Že každý si hned řekne, že jsme byly stvořeny pro role děvek. Ano, řekl ženy, protože mezi ženy už chtěl zahrnout nejen mě, ale i Fleurette. Bylo jí tehdy osm. Jako bychom měly na hrudích visačky s cenami a připomínal mi, že čas ceny snižuje. Všichni muži ze vsi čekali na příležitost.“ Vzdorně pozvedla bradu. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295674
CAITLIN CREWSOVÁ
Něco v něm křičelo. Cristiano pochyboval, že to něco někdy ztichne. Julienne se ostře zasmála. „Jednou, když jsem nejméně třikrát dostala jasnou nabídku, rozhodla jsem se z městečka navždy odjet. Byl to docela obyčejný den. Ale najednou jsem věděla, že jestli zůstanu, bude otázkou času, než podlehnu osudu. Na tom proklatém kopce nebylo kam jít. Nikdo by tam žádné ženě s příjmením Boucherová nedal slušnou práci. Kdo by chtěl vidět lehkou holku v obchodě za pultem? Nebo mýt podlahu tam, kam mohou přijít i slušné lidé?“ „Proč mi to všechno říkáš?“ ptal se Cristiano a měl dojem, že má ústa plná rozdrceného skla. „Chceš, abych našel to městečko a vypálil ho?“ On osobně by to v ten okamžik udělal. A s potěšením. „Ty jsi Cassara,“ vyhrkla ostře. „Krev, kterou máš v žilách a za kterou se tak stydíš, dělá z tebe miliardáře. Můžeš si koupit cokoliv, co budeš chtít. Nikdy jsi nebyl lapený v zapomenutém městečku na nějakém kopci a odsouzen k jedinému způsobu vydělání peněz, k prostituci. Ale měla jsem štěstí. V poslední možné chvíli jsem zakopla o dobrodince. A vrhla se do jiného života. Nebyla jsem líná. Však víš, pracovala jsem dnem i nocí, abych dokázala, že za záchranu stojím.“ Cristiano ani nevěděl, kdy přestal předstírat, že večeří. Seděli v rohu velkého jídelního stolu, zírali na sebe, jako by každým okamžikem jeden druhého mohl probodnout. A pokud šlo o něj, napadlo ho, že kdyby ho teď probodla, mohla by to pro něj být úleva. „Vždyť ani já nejsem líný.“ „Ne, líný určitě ne. Ale jistě jsi pracoval se 100 Ukázka elektronické knihy