praktických faktů, a kdyby neměla v rukou hůlky, dala by si pro zdůraznění ruce v bok. „Děláš si legraci? Je tu přes sto čtyři kilometry sjezdovek. Rozhodně osud.“ Zasmála se té jeho neústupné logice. „Jistě, Luku. No, rozhodně to bude osud, pokud se mi podaří dostat se dolů ke stanici lanovky.“ „Jedeš pak nahoru, nebo dolů?“ „Nahoru, nebo se o to aspoň chci pokusit.“ Zahleděla se na vrchol hory. Před sluníčkem musela přivřít oči. „To určitě udělej. Musíš popadnout příležitost za pačesy. Život je moc krátký na to, abychom se litovali. A můžu odpřisáhnout, že pokud nahoru nepojedeš a neuvidíš ten výhled, nikdy nezjistíš, o co jsi přišla. Stála bys o společnost? Dolů ke stanici je to pohodová jízda.“ „Jasně.“ Nemohla si pomoct, aby se na něj také neusmála, a oči jí nevysvětlitelně zářily. Jako by v jeho přítomnosti žil její obličej vlastním životem a odrážel jiskřivý pocit jako na horské dráze, přestože věděla, že to není muž pro ni. „Super.“ Hodil snowboard na sníh a jednou nohou ho nasměroval ze svahu. „Dámy mají přednost.“ Rozjařeně vyrazila a dovolila tomu báječnému pocitu svobody a rychlosti, aby ji nesl, a nechala tělo intuitivně pracovat. Na lyžích už se cítila mnohem jistěji a měla dojem, že to má pod kontrolou. Ovšem ne natolik, aby se ohlížela přes rameno. Luke byl někde za ní. Skoro ji překvapilo, že už za chvilku projížděla pod dvojicí lan a o kus níž v údolí uviděla velkou hranatou gondolu lanovky, jak se ošidně houpe ve výšce. Když zastavila kousek od stanice, Luke ji hned dohonil. „To bylo snazší, než jsem čekala,“ řekla, sundala si helmu a brýle a pak se společně postavili do fronty. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295660