střevíce jsou považované za královský dar; cvičný poplach nutí hlavní hrdiny popadnout plynové masky; hovoří se o Marxovi, kterého se taxikář Alexej chystá číst… Začala válka a komornost Mášenky přestala režisérovi i scenáristovi vyhovovat. Julij Rajzman vzpomínal: „V těch nejtěžších dnech, kdy se Němci blížili k Moskvě, jsme natáčeli scény zrození lásky… Když jsme přečkali v zákopech vyhloubených na dvoře Mosfilmu další nálet, připadalo nám naše natáčení obzvlášť směšné.“ Gabrilovič a Rajzman přepsali scénář – poslali Mášenku a Aljošu na frontu. Nicméně ani frontové scény režiséra neuspokojily: postrádaly věrohodnost, protože nikdo z filmového štábu neměl osobní válečnou zkušenost. Tvůrci filmu očekávali fiasko, ale film měl obrovský úspěch jak na frontě, tak v zázemí: ve válce lidé sní o tom, aby po válce bylo všechno jako před válkou. Právě obrazy míru s detaily zachycujícími naivní půvab prostého sovětského života byly nejsilnější stránkou tohoto filmu. Když jsem Idě vyprávěl o svých dojmech, jen pokrčila rameny. „Tenhle film je všehovšudy údajem z mého životopisu,“ pronesla, „a je nepravděpodobné, že by se zapsal do dějin kinematografie.“ Z fronty dostávala celé pytle dopisů – z nemocnic i ze zákopů. Vyznávali jí lásku, poznávali ji na ulici a jméno její hrdinky psali na boky tanků a letadel. Stala se vysněnou dívkou, o které snily miliony mužů. Posílali jí květiny ušité
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295648