Jacka vedli dveřmi a vzápětí po úzkém schodišti dolů. „Katakomby!“ prohlásil, strážník se zjevným uspokojením, když došli až dolů. A postrčil Jacka dál chodbou kolem cel s podmračenými spoluvězni.
Jenže mě jako obvykle nic kloudného nenapadne. A co hůř, ještě změním téma. Navíc nejhorším možným směrem. Upřímně bych udělal líp, kdybych začal přednášet třeba o Rolandu Barthesovi. Začnu totiž mluvit o tom, jak jsem dostal neplacenou dovolenou. Proč jsem to udělal? Proboha proč? Asi jsem si říkal, že se spolu beztak nakonec vyspíme, a pro tenhle případ jsem chtěl být upřímný. Jenže tohle bylo – uf. Jenom abychom si to shrnuli. Ona prohlásí cosi jako je to vážně autentický (a kouše se u toho do rtu atd.), zkrátka mi hodí laso a čeká, že se do toho flirtování trochu položím – a já pak, v nějakém nepochopitelném záchvatu idiocie, prohlásím: Už jsem ti říkal, že mi v práci nařídili neplacený volno? PROČ! Proč jsem to udělal? A to není všechno. Pokračuju dál. Ještě to dál rozvinu. Jako ne že by mě vyhodili, vysvětluju, spíš tak nějak zavřeli do skříně. Uklidili. Sice to není bůhvíjak dobrej vtip, ale Ursula se stejně zasměje. Pokusí se tomu dát ještě šanci, a aby mě vrátila do hry, začne se mě ptát, jestli bych třeba nemohl dostat nějaký grant, dělat si na rukopisu a dostávat za to peníze, než se vrátím na fakultu. Třeba se něco objeví, chlácholí mě. To ve mně ale zvedne vlnu sebelítosti. Začnu jí vypočítávat, kolikrát už jsem žádal a jak z toho nikdy nic nebylo. Jak moji kolegové pořád dokola melou No jo, všechny zdroje pro humanitní vědy holt vyschly, načež balí kufry na výlet do Itálie, placený samozřejmě z grantu. Už se o nic neucházím. Stejně mi nikdy nic nedají. Něco určitě klapne. Z jejího hlasu začíná být patrná únava. Bylo jasný, že tím náš večer skončil. Šel jsem domů a tam si to udělal sám. 95 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295411