Rudá
si na jiného Špačka, učitele ze zdrávky, milého chlapa. Rozhodně bych teď byla radši s ním než s touhle zrůdou. Jak se jmenoval křestním jménem? Takový sympaťák. Daniel se k ní přibližoval opatrně. Byl si vědom převahy, ale šílenec byl zřejmě jen do jisté míry. Nehodlal riskovat. „Máš hlad?“ Nic. „Máš hlad?“ Přikývla. „Dole máš snídani, žádné debužírování to tedy není, ale něco jsem ve sklepě našel. V tvém požehnaném stavu bys měla jíst. Tělo spotřebuje hodně kalorií a neptá se, kdes je získala,“ rozesmál se. Zjevně něco nebo někoho citoval, ale Jenovéfa nevěděla, koho nebo co. A navíc jí to bylo jedno. „Půjdeme teď dolů a ty se budeš pořád chovat jako hodná holka. Tvoje nadání nefungujou, vím to, nikomu u mě nefunguje žádný to vaše prokletí. Nezkoušej žádný kraviny. Nejsem takovej dobrák, jak vypadám. Rozumíš?“ Nic. „Rozumíš, kurvo?!“ Kývnutí hlavou. Mizero!
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295251