že ty hnusný a hezký věci klade tak těsně vedle sebe, až se ti úplně překrejvaj.“ Pokud si je Hugo něčím jistý, pak tím, že na tátovy poslední narozeniny nezapomene, chtěl by mu to říct, protože by ho to pobavilo, ale nějak mu to ztěžkne na jazyku. „Ani jsem ti nestih dát dárek,“ řekne místo toho. „Dyť jsem ti říkal, že nic nechci.“ „Ale tohle by se ti líbilo.“ „Mně se ti líbí takovejch věcí.“ „Ale tohle by se ti fakt líbilo.“ „Dyť já už nic nepotřebuju.“ „Ale tohle –“ „No tak dobře, tak mi řekni, co pro mě teda máš.“ „Rybářskej zájezd do Norska.“ „Člověče, to by se mi fakt líbilo,“ připustí táta a zamyslí se. „Nakdy?“ „To nevím, nevybral jsem žádný konkrétní datum, protože jsem nevěděl, kdy můžeš.“ „Já můžu třeba hned, v mý situaci, čím dřív, tím líp,“ prohlásí s nebezpečně silným entuziasmem. „Tak já to zejtra zkusím nějak zarezervovat.“ „Na to se vyser, to teď bude všechno plný,“ zvedá se ze země táta, „ale já mám někoho, kdo nám pomůže, jedeme hned.“ Hugo má pocit, že nevěří svým uším. Jednak ho zarazí to množné číslo, ale jestli je táta vážně nemocnej, tak asi bude nutný, aby s ním jel někdo, kdo se tam o něj případně postará. A jednak ho samozřejmě zarazí to „hned“. „To jako teď hned v noci? A jak to chceš, prosím tě, udělat?“ „Já mám známýho, víš, jak jsem dělal tu knížku o rybách?“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294851