Skip to main content

Štvanice (Ukázka, strana 99)

Page 1

uvědomujete, že posmívat se tlustoprdce je hnusný, ale připadá vám to jako dobrej fór. Že je to hřích? Možná, ale co má bejt? Na holku všichni rychle zapomenou, třída si najde jinou oběť, ale našince si všichni zapamatujou jako výbornýho řízka. Není v tom nic osobního, v takovýhle práci se člověk zkrátka vždycky musí zachovat jako profík. Jesli mě pronásleduje špatný svědomí? Ale co tě nemá, ani v nejmenším. Andělé neexistujou. A ty, co po nich jdu, jsou stejně plný sraček jako já sám. Rozdíl je jen v tom, že u mě si špínu na ně objednávaj jako u prvního. Kdyby napadený chtěli, můžou mě trollit a tlačit na mě úplně stejně – rozhodně se mě to nijak nedotkne, natožpak mý rodiny. Zkrátka a dobře se pak eště několik dalších měsíců zabejvám dosti neškodnou činností: Chrlím na různý lidi všelijaký zvratky. A jsem si jistej, že leckdo z nich by mi za to mohl poděkovat – díky mý práci dostali dva ruský novináři povolení k pobytu ve Státech. Ačkoli, tohle všechno jsou jen pitomosti. Důležitý je to, že usilovně pracuju. Až mi nakonec jednoho krásnýho dne Kalo oznamuje, že mě strejda Voloďa zve do lesa. V tý době už jsem scénárista a režisér několika minioperací: Položil jsem pohřební věnec za dveře lidskoprávní aktivistky, připravuju sabotáž proti jedný divadelní inscenaci a uspořádám fingovanej útok na provládního poslance. A to všechno… dělám náramně dobře! V lese je všechno na férovku. Kdepak nóbl vila nebo lesní srub, to strejda Voloďa vyloženě nesnáší – obyčejnej stan. Důležitý jednání se zákazníkama probíhaj ve starým vojenským stanu, kterej v případě potřeby postavěj nějakejch sto metrů od jámy. U klíčovejch rozhodnutí samo-

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294837


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook