4. V roce 1963 nám přibyl další strávník. Obote se oženil s dívkou jménem Miria, moc krásnou, měla pokožku v barvě kávy s mlékem. Bohužel Mirii se nelíbil můj blízký vztah s premiérem. Žárlila na něho, a když se přestěhovala do paláce, přišla do kuchyně a řekla: „Ode dneška budu premiérovi vařit já.“ Překvapilo mě to, ale přece nebudu diskutovat s manželkou svého zaměstnavatele. Jen jsem se uklonil a zeptal se, co jí mám připravit a s čím jí mohu pomoct. Nevlídně mi poděkovala. Viděl jsem, že jí pomáhá můj kamarád Osore, komorník. Později mi vysvětlil, že Obotovu ženu přece nemůže odmítnout. Poměrně chladně jsem mu odpověděl, že je to jeho věc, ale pochopitelně se mě to dotklo. Doteď jsem ho bral jako bratra, byl jedním z mých dvou přátel. Další den přišla Miria do kuchyně, vzala si zástěru a postavila se ke sporáku. Zdvořile jsem plnil všechny její příkazy, podával naběračky, lžíce a nože. Co tehdy uvařila? Už si nevzpomínám. Ale vzpomínám si, že číšníci to odnesli na stůl, naložili premiérovi na talíř, on začal žvýkat, jedna lžíce, druhá, až se nakonec zeptal: „Kdo to vařil?“ „Já,“ řekla Miria. „Co to má znamenat?!“ rozkřikl se Obote. „Co to sakra znamená?! Od čeho máme kuchaře!“ „Muži má vařit jeho žena. Kuchař ať vaří pro ostatní,“ odpověděla nejistě Miria. Obote na ni vrhl strašlivý pohled. „Vaření je Otondeho práce,“ procedil mezi zuby. „A tvoje práce je jíst, co uvaří.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294818
A nařídil, aby mu na talíř dali to, co jsem uvařil já. Nejsem hloupý, a tak jsem taky připravil polévku a nějaké maso. Miria se hrozně urazila, ačkoli to samozřejmě nemohla říct. Usmívala se, ale navždy si to zapamatovala. Měl jsem v ní od té doby zarytého nepřítele a několikrát v životě jsem měl kvůli ní potíže. Vždycky jsem k ní byl zdvořilý a milý a ona ke mně taky. Byla tak milá a zdvořilá, jak jen můžeš být k tomu, koho nenávidíš.
5. Oboteho vláda nebyla žádná idylka. Armáda se bouřila kvůli nízkým žoldům a stupňoval se konflikt mezi prezidentem a vládou. Premiérovi političtí odpůrci končili ve vězení. Navíc byl předseda vlády v podezření, že spolu s generálem Idim Aminem vydělává na pašování zlata z Konga zmítaného válkou. Když to parlament chtěl začít vyšetřovat, oba bleskově provedli státní převrat. Vymyslel ho Obote a uskutečnil Amin, který osobně vedl útok na kabakův palác. Obote, podobně jako Angličani, považoval Amina za užitečného hlupáka. Byl si jistý, že ovládne jeho sílu a brutalitu a využije je pro své cíle. Kabaka utekl do Londýna a parlament byl rozprášen do čtyř světových stran. Obote se stal novým prezidentem. Vůdce opozice, včetně opozice uvnitř vlastní strany UPC (Uganda People’s Congress, Ugandský lidový kongres), nechal vsadit do vězení, čímž de facto ukončil krátké námluvy mladého státu s demokracií.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294818
Otonde Odera: Z Boží vůle jsem se po převratu stal prezidentovým kuchařem. Nepřemýšlel jsem o tom, jestli je to, co dělá, v souladu se zákonem. Obote byl můj nadřízený, byl z mého kmene, byl pro mě jako bratr. Měl jsem radost, že se nám vede tak dobře. Moje práce se změnila, a to hodně. Jako kuchař premiéra Oboteho jsem vařil hlavně pro něj a pár dalších zaměstnanců. Byli jsme v kuchyni tři, občas čtyři, a úplně to stačilo. Jako kuchař prezidenta Oboteho jsem musel vařit taky pro zahraniční návštěvy a pro všechny zaměstnance jeho administrativy, tedy několik desítek lidí. Měl jsem v kuchyni deset až dvacet lidí, kterým jsem navíc musel vydávat pokyny a organizovat jim práci. Začal jsem tím, že jsem kuchyni rozdělil na tři části: oddělení masa, oddělení zeleniny a oddělení koláčů a zákusků, které mělo na starosti také pečení chleba. Každý den jsme na snídani pekli indické placky a k večeři evropský chleba. Já jsem vstával jako první, byl jsem v kuchyni už v pět ráno a dohlížel jsem na práci každého kuchaře. Jídla, která šla na prezidentův stůl, jsem připravoval osobně. Ochutnával jsem těsto na čapátí, smažil palačinky. Když bylo potřeba, jel jsem na trh pro chybějící věci. Změnila se také práce Odera Osoreho, který se z komorníka stal majordomem a šéfem všech komorníků. Ačkoli by se k tomu nikdy nepřiznal, vím, že za to povýšení vděčil blízké známosti s Miriou, Oboteho manželkou. To ona přesvědčila svého muže, aby ho povýšil. Tak dlouho do něj hučela, až Obote ztratil trpělivost a souhlasil.
100
Ukázka elektronické knihy