• listnaté stromy; oproti jehličnanům poskytují výrazně více útočišť a obživy pro všechny možné organismy. Nejcennější jsou staré, trouchnivějící ovocné stromy. • květiny a kvetoucí trvalky; podporují různorodost biologického života a okrasnou funkci zahrady. Pro každé stanoviště lze nalézt vhodné druhy. Obecně mají být trvalky použité v přírodní zahradě otužilé, nesmí se invazivně šířit a omezovat své sousedy. Naopak mají vyžadovat málo času k údržbě. Pro včely a hmyz jsou nejhodnotnější neplnokvěté formy květin, protože do jejich květů se lépe dostanou. Trvalkové záhony by měly poskytovat estetický zážitek v průběhu celého roku, tedy i v zimě. V obhospodařování zahrad se hodnotí: • kompostování; přítomnost kompostu jako recyklace bioodpadu a výroba vlastního substrátu. • „domečky a úkryty“ pro zvířecí pomocníky; podpora biologické rozmanitosti a přirozených predátorů. • využití dešťové vody; k zachytávání dešťové vody ze střechy slouží nejrůznější nádoby. Voda je pak využívána k zalévání, ale je možné ji použít i pro malé zahradní jezírko. • užívání k přírodě šetrných materiálů a postupů; jedná se o přírodní materiály a postupy nevyžadující chemické prostředky či jiné nešetrné zásahy. • mulčování; spadané listí a odumřelé zbytky rostlin je příhodné použít jako mulč. Mulč chrání půdu před vysycháním a zásobuje rostliny živinami a potřebnými prvky. I v mulči mohou přezimovat někteří živočichové. • smíšená kultura, střídání plodin, zelené hnojení, plus zachování rozmanitosti, a tedy i odolnosti systému. • zeleninové záhony a bylinky; ideální jsou záhony smíšeného charakteru, kdy se při správném rozmístění plodin jednotlivé druhy podporují a zajišťují větší ochranu před škůdci. • ovocná zahrada a bobulové keře; zajištění zdravého „zobání“ pro děti i dospělé. Zde se navíc podporují tradiční krajové osvědčené odrůdy či druhy v minulosti sloužící k výrobě trvanlivých potravin či
Jak se dělá přírodní zahrada?
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294752
jiných zdraví prospěšných produktů. Je vhodné kombinovat jabloně s hrušněmi, peckovinami a ořešáky a vyhnout se monokultuře. Dalším z důležitých principů je vymyslet si takové prvky a technologie, které jsou na daném stanovišti snadno udržitelné, tedy porozumět lokálním podmínkám místa; jaké jsou tam vláhové a světelné poměry, identifikovat typ stanoviště a dle toho vybrat druhy rostlin a dalších prvků zahrady. K tomu je vydáváno množství materiálů a příruček, případně jsou organizována školení a poradenství, včetně on-line poradenství. Pokud je prostor složitější, je lépší se obrátit na odborníky.
Kde všude můžeme uplatnit zásady přírodních zahrad? Téměř všude, od soukromých zahrad, přes zahrady mateřských školek a základních škol, až po výzkumné zahrady specializovaných škol a institucí a léčivé zahrady. Prvky přírodních zahrad lze dobře využít i ve veřejných parcích a zahradách, na venkovských návsích, v městských vnitroblocích, rekreačních zařízeních, na balkonech i střechách. Každý z principů může mít svůj individuální styl i velikost. Jsou-li uvedená kritéria splněna, majitelům zahrady je propůjčena zahradní plaketa „Přírodní zahrada“. Ta není jen ozdobou zahradní branky, ale také poděkováním majitelům zahrady, kteří spolupracují s přírodou, a také vyznamenáním. Přírodní zahradničení může trvale udržitelným způsobem přispět k ochraně životního prostředí, k rozmanitosti druhů a ke zdraví. V současné době se širší veřejnosti nabízí možnost navštívit „Ukázkové přírodní zahrady“. Tvorba přírodních zahrad začíná být módní záležitostí a v poslední době se jí začínají částečně zabývat i mnohé významné zahradní ateliéry (např. ateliér Flera pod vedením Ferdinanda Lefflera, který je známý z televizního pořadu „Ferdinandovy zahrady“). Myšlenku přírodní zahrady se snaží šířit i školská zařízení. V prostorách pozemků školy realizují nadšení učitelé společně s dětmi výukové přírodní zahrady. V městských prostorách a na veřejných místech začínají přírodně laděné trvalkové směsi pomalu vytlačovat často nezajímavé výsadby z předpěstovaných letniček. Na nevyužitých zbytkových a na údržbu náročných místech (kruhové objezdy, pásy
Malý kousek krajiny
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294752
okolo silnice apod.) se často místo trávníku používají osvědčené extenzivní trvalkové směsi. Trvalkové záhony s jarním cibulovým aspektem vnášejí do města atraktivitu po celý rok, a to nejen pestrými květy. Přírodní zahrada se v současné době zvláště díky prudkým klimatickým změnám a výkyvům stává světovým trendem. Cílem je vážit si přírody, která ještě zůstala alespoň částečně neporušená.
Nepořádná zahrada: organizovaný permakulturní zmatek Pokud narazíte na pojem permakultura, jistě vás bude zajímat, co znamená. Pojmy „přírodní“ a „permakulturní“ bývají často zaměňovány. Přírodní zahrada respektuje a napodobuje řád přírody, poskytuje útočiště domácí fauně a flóře vytvořením estetické a vkusné kompozice, kde má každý prvek své opodstatněné místo. Jedná se o spojení přírodních principů s uměním. I když má často přírodní zahrada i užitkovou funkci, okrasná funkce zaujímá důležité místo. Permakultura (permanent agriculture) ve volném překladu znamená trvale udržitelné zemědělství. V podstatě se jedná o vytváření trvale udržitelných systémů na základě spolupráce s přírodou. Tento termín je na světě již desítky let. Prorůstá postupně i do českého prostředí a zapouští zde kořeny. Koncept vznikal v sedmdesátých letech dvacátého století v Tasmánii a Austrálii jako designérský systém pro navrhování trvale udržitelných produkčních systémů a lidských sídel. Zakladateli jsou Bill Mollison a David Holmgren. Vycházeli z pozorování přírodních systémů a z moudrosti tradičního zemědělství, staví ale také na moderním vědeckém a technickém poznání. Je to návod, technika, způsob myšlení a životní styl v jednom. U nás jsou populární a dobře dostupné knihy například Seppa Holzera. Nedávné archeologické výzkumy v obou Amerikách či v Austrálii ukazují, že nejstarší zemědělství bývalo založeno na pěstování více rostlin pohromadě, a to na nepravidelných pozemcích, které respektovaly místní podmínky, třeba pozvolně se zvedající břeh řeky. Evropané, kteří v 16. století přišli do údolí Mississippi, vůbec nerozeznali, že jsou v intenzivně obdělávané zemědělské krajině, protože byli zvyklí na obilná pole, která naopak vyžadují monokulturu a pozemky mají obdélníkový charakter daný orbou. Podobně se ukazuje, že australští Aboridžinci provozovali „permakulturní“ zemědělství pravděpodobně již před deseti tisíci lety. I v tomto
Jak se dělá přírodní zahrada?
Ukázka elektronické knihy
100