logického nebo estetického významu. Byl jako Američan, který slyší čínskou hudbu. Nalil si gin z láhve na polici a kopl ho do sebe, stále se pokoušel sledovat zvuky. Už se chtěl posadit na pohovku, když vtom někdo zaklepal na dveře. Leknutím upustil sklenici. Roztříštila se mu u nohou. Poprvé v životě křikl: „Co je, hergot!“ Jak strašně se polidštil! Zpoza dveří mu odpověděl vyděšený hlas Betty Jo: „Zase pan Farnsworth, Tommy. Nedá se odbýt. Povídal, že vás musím přivíst.“ Teď už nekřičel, ale zlost nezakrýval. „Řekněte mu, že ne. Dnes už s nikým mluvit nechci.“ Minutu se beze slova díval na rozbité sklo. Větší střepy zakopl pod pohovku. Ticho přerušila Betty Jo: „Jak chcete, Tommy. Vyřídím mu to.“ Odmlčela se. „Vy si odpočiňte, Tommy. Slyšíte mě?“ „Dobře. Odpočinu si.“ Slyšel její vzdalující se kroky. Přešel ke knihovně. Druhou sklenici neměl. Už chtěl volat Betty Jo, ale místo toho vzal skoro plnou láhev, odšrouboval víčko a napil se z ní. Vypnul Haydna – kdo může čekat, že pochopí takovouhle hudbu? – a pustil si výběr starých černošských písní, lidovou hudbu afrických otroků. Aspoň v textech bylo něco, čemu rozuměl. Z reproduktorů zazněl sytý unavený hlas: Když já du za slečnou Lulu, pokousá mě starej pes, když já du za slečnou Betty, pokousá mě mladej pes. V zamyšlení se usmál, slova písně ho něčím zasáhla. Usadil se s lahví na pohovku. Přemýšlel o Nathanu Bryceovi a hovoru, který spolu odpoledne vedli. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294590