Susanna jen máchla rukou. „Ale jděte, v těchto končinách přece tygři nežijí. Vyskytují se jen v Indii, Nepálu a tak podobně.“ „Hm-m-m,“ zajíkla se slečna Zvířená. Mluvit o tygrech jinak než v rámci malého poklábosení bylo nebezpečné, ale zcela popírat jejich existenci jí připadalo nepřijatelné. Měla jich přece spoustu a navíc byli obrovitánští! „Možná ti tygři nejsou skuteční,“ dodala Susanna, „ale jen pomyslní!“ Dívka znovu usrkla ze šálku a uhryzla si kousek bábovky s takovým klidem, že se slečna začala obávat, zda nepřišla o rozum. Pokud ta dívka, co má z dětí nejblíž k dospělosti, tygry neviděla, možná ve skutečnosti neexistují. Najednou se jí jevilo úplně absurdní, aby na zahradě slušného a kultivovaného člověka jejího formátu žili tygři. Ale co to o ní vypovídá? Že by jí strašilo ve věži? Začala tedy zpochybňovat všechno: tygry, vlastní život, dokonce i knoflíky na svých šatech. Toto zpochybňování jí však připadalo nebezpečné. Mnohem nebezpečnější než možnost, že na její zahradě opravdu žije smečka bengálských tygrů. Metaforické dveře v pátém podlaží ostře zaskřípaly v pantech. „Po-pomyslní?“ procitla slečna ze zadumání. „Jak můžou být tygři pomyslní?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294547