15 Ruth se celou sobotu skutečně věnovala fyzické práci. Místo leštění parket ale bylo na pořadu dne zpracování dřeva. Hned po ránu u nich zaklepal Peter a odvedl si je s sebou. Jen co si pořádně zapnuly kabáty, už jim rozdával pracovní nástroje: něko lik pil, obrovské kleště, kterým Peter říkal „nůžky na větve“, vázací drát a půl tuctu nůší. Kromě toho si hodil na ramena ruksak. „Sva čina,“ vysvětlil, „tu budeme potřebovat, až nám z čela poteče pot!“ Ruth a obě další sestry se zasmály. To je celý Peter a jeho vtípky! Nůše nebyly těžké, mezi průhlednými mráčky se občas zatřpytilo slunce, a tak se všichni vydali na cestu skoro stejně dobře naladění, jako kdyby šli na výlet. Ona ani její sestry se dosud nikdy nezúčastnily obstarávání dřeva pro sklářskou huť nebo dílnu. Joost Steinmann nepatřil ke sklářskými mistrům místní hutě, a proto neměl deputát na zlevněné dřevo, navíc to byla v podsta tě ryze mužská práce. Dřevo pro Steinmannovu domácnost se dosud vždy nakupovalo u Křivohubého Paula. Ten nezískal svou přezdívku jen tak pro nic za nic: Nikdo jiný neuměl hrůzostraš né grimasy jako tenhle muž, kterému nůše s palivovým dřívím snad srostla se zády – každopádně ho ještě nikdo nikdy bez té krosny neviděl! Jako malé děti se všechny tři sestry schovávaly za 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294543