15 Ruth se celou sobotu skutečně věnovala fyzické práci. Místo leštění parket ale bylo na pořadu dne zpracování dřeva. Hned po ránu u nich zaklepal Peter a odvedl si je s sebou. Jen co si pořádně zapnuly kabáty, už jim rozdával pracovní nástroje: něko lik pil, obrovské kleště, kterým Peter říkal „nůžky na větve“, vázací drát a půl tuctu nůší. Kromě toho si hodil na ramena ruksak. „Sva čina,“ vysvětlil, „tu budeme potřebovat, až nám z čela poteče pot!“ Ruth a obě další sestry se zasmály. To je celý Peter a jeho vtípky! Nůše nebyly těžké, mezi průhlednými mráčky se občas zatřpytilo slunce, a tak se všichni vydali na cestu skoro stejně dobře naladění, jako kdyby šli na výlet. Ona ani její sestry se dosud nikdy nezúčastnily obstarávání dřeva pro sklářskou huť nebo dílnu. Joost Steinmann nepatřil ke sklářskými mistrům místní hutě, a proto neměl deputát na zlevněné dřevo, navíc to byla v podsta tě ryze mužská práce. Dřevo pro Steinmannovu domácnost se dosud vždy nakupovalo u Křivohubého Paula. Ten nezískal svou přezdívku jen tak pro nic za nic: Nikdo jiný neuměl hrůzostraš né grimasy jako tenhle muž, kterému nůše s palivovým dřívím snad srostla se zády – každopádně ho ještě nikdo nikdy bez té krosny neviděl! Jako malé děti se všechny tři sestry schovávaly za 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294543
skříní, když Křivohubý Paul seděl s otcem u stolu, aby vyúčtovali dodané dřevo. Letos by Ruth vůbec nic nenamítala proti tomu, kdyby s tím dě sivým starcem měla pobývat v jedné místnosti. Velmi rychle zjistila, že nošení dřeva má hodně daleko do výletu a že jde o tvrdou dři nu. Kousek lesa, ve kterém Peter mohl kácet stromy, se nacházel na příkrém, nepřístupném svahu, který byl po kolena zarostlý mladými náletovými dřevinami. Cokoli by bylo lepší než se mezi nimi pro dírat a pokoušet se při tom šplhání udržet rovnováhu jako horská koza! Znovu a znovu jí noha sklouzávala dolů, zatímco se druhou snažila zarýt podpatkem do země. Než se jí to podařilo, uslyšela shora znovu výkřik „dřevo na cestě“; vzápětí se ozval praskot a poté několik stop od ní dopadla větev silná jako mužská paže. A hned za ní další. A další. Ruth se přitiskla co nejvíc ke svahu. Hned ráno ji kus dřeva zasáhl do paže a od té doby ji loket pokaždé zabolel, když natáhla paži. Musela si od Johanny vyposlechnout, že nedá vala pozor a přeslechla varování. Ha! Ruth naprosto přesně věděla, že žádné upozornění nezaznělo. Pravděpodobně ti dva tam nahoře v lese flirtovali, místo aby ostatní varovali. Ten svůj ustaraný výraz si mohla Johanna klidně ušetřit! Vždyť k ní ani nesešla, aby se jí na paži podívala. Když už se shora žádné dřevo neobjevilo, začala Ruth všechno klopýtavě snášet na jednu hromadu. To bylo Johanně podobné, že šla pracovat s Peterem! Nejspíš se dobře bavila, zatímco on za ni všechno oddřel. „Házím zase dřevo dolů!“ zakřičela na Marii stojící nejméně dvě stě metrů hlouběji. „Slyšela jsi?“ zavolala, když pod ní nikdo nere agoval. Teprve když Marie odpověděla, hodila Ruth první polínko dolů. Ostré bodnutí v lokti ji přimělo potichu zasténat. Sledovala, jak se Marie škrábe nahoru, aby zvedla dřevo. Zatraceně, už zase proletělo jen půl cesty! Když jí Peter ukázal, jakým obloukem se 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294543
musejí kusy dřeva házet, aby neuvízly v podrostu, ale doletěly po úbočí až k Marii, vypadalo to velmi jednoduše. Prvních pár hodů se taky hned napoprvé podařilo a sledovala, jak dřevo doletělo Marii k nohám a té ho jenom stačilo sebrat do nůše. Avšak velmi brzy ji začaly paže brnět a pálit a citelně jí ubývalo sil. Mrštila další kus dolů, přičemž se snažila paži už moc nenataho vat. Tentokrát dřevo urazilo celou potřebnou vzdálenost. Přesto se Ruth div nerozbrečela. Tahle dřina byla prostě nad její síly! Vždyť si při obstarávání dřeva vůbec neodpočinuly. Měly za sebou celý týden práce, večery jim zabralo praní, úklid, vaření a tisíce dalších věcí, které se dříve zdánlivě vyřizovaly samy od sebe. Stejně jako v před chozích týdnech jim prakticky nezbyl čas ani na to, aby se pořádně nadechly. Kdykoli se chtěla setkat s Thomasem, musela se vykrást jako zlodějka. Vzpomínka na rozepři z minulého večera v ní vyvolala ještě větší rozmrzelost. Pak si ale znovu vybavila jeho laskání. On, syn nejbohatšího skláře v celé Lausche, ji považoval za krásnou a žá doucí. Sjela pohledem vlastní postavu. Opravdu má mnohem hezčí prsa než ostatní ženy? Thomas ji o tom ujišťoval. Žárlivě se sama sebe ptala, kolik ňader už takhle viděl. Na okamžik zavřela oči a přejela si zkřehlými prsty po kabátě. Jaké by to asi bylo, kdyby se dotýkal její nahé kůže? Asi už by mu to měla při příští schůzce dovolit… „Padá!“ zaznělo znovu. Než se vzpamatovala, zapraštělo v její blízkosti půl tuctu silných větví. „K čertu! Já už to tady dole sama nestíhám! Co kdyby mi někdo z vás přišel pomoct?“ zakřičela Ruth a odhodila si neposlušnou kadeř z čela. To jim zase Johanna něco nadrobila! Určitě existoval i jednodušší způsob, jak se dostat k palivovému dříví na zimu, tím si byla Ruth jistá. Peter ani Johanna nereagovali. „Co jsi říkala?“ zavolala na ni místo toho Marie. 99 Ukázka elektronické knihy