/ 98 / nebo nekatolíci. Nebyly vlastně Masarykovy legie167 do jisté míry novodobou ozvěnou husitství?168 Ideál byl ovšem notně posunut, místo víry v Krista Pána hrál prim národ, místo hesla „veritas Domini vincit“ zůstalo jen „pravda vítězí“.169 Náboženská stránka symbolu tedy byla Legionáři, namnoze katolíci, většinou však spíše matrikoví, klidně slavili dne 6. července památku Jana Husa a zároveň dne 28. září svátek svatého Václava. Jejich jednotky nesly jméno Jana Husa i svatého Václava, legionáři si připomínali velkého vojevůdce Žižku. Zprvu se u mnoha z nich projevovalo poměrně velmi kritické hodnocení pravoslavného křesťanství a zejména mnišství. Po říjnové revoluci o chrámech, klášteřích a mniších někteří z nich začali vypovídat se značnou mírou uctivosti. Srov. např. J. Bejl: Deník legionáře. Autentické svědectví účastníka tažení čs. legií Ruskem, Praha: Plot, 2013. O dosti spletité problematice legionářů v době první republiky vypovídá velmi zasvěceně: J. Michl: Legionáři a Československo, Praha: Naše vojsko, 2009. Mimochodem zejména na Moravě existovaly také katolické legionářské spolky, na které však většinová sdružení legionářů nepohlížela právě přívětivým zrakem. 168 O velkém pomníku Jana Husa na Staroměstském náměstí již byla řeč výše, nyní se sluší ztratit pár slov o jezdecké soše Jana Žižky na Vítkově. Kořeny snah o daný pomník leží v šedesátých letech předminulého století. Mimochodem vůbec první Žižkův pomník na našem území vznikl na Hořicku u kostela svatého Gotharda v roce 1873 (srov. P. Čornej: Jan Žižka…, s. 505). Dne 15. září 1868 podalo 58 občanů žádost, aby se jejich pražská čtvrť mohla jmenovat Žižkov. V roce 1877 byl schválen dodnes používaný název této městské části. Snahy o pomník se datují do roku 1862 a jsou spjaty se stavitelem Karlem Hartigem. V roce 1874 vystoupil s touto iniciativou místní Sokol. První model pomníku vznikl v roce 1875, akce však skončila neúspěchem. Úsilí pochopitelně ožilo po roce 1918. Základní kámen pomníku byl položen v den pětistého výročí bitvy na Vítkově, tedy dne 14. 7. 1920. Následovaly výtvarné soutěže v letech 1923 a 1924. V roce 1931 byl mimo soutěž požádán sochař Bohumil Kafka, aby vytvořil jezdeckou sochu vojevůdce. V roce 1935 Kafka dokončil model koně. Celek sochy byl z výtvarného hlediska hotov až v roce 1941. Definitivní tvar byl odlit a instalován dne 14. 7. 1950 na místě, kde stojí dodnes. Pomník je devět metrů vysoký, deset metrů dlouhý a přes pět metrů široký. Určitě jde o jednu z největších, ne-li o největší vůbec, monumentální jezdeckou sochu na světě. Srov. L. Neckářová: Historie budování pomníku Jana Žižky z Trocnova na Žižkově, in: J. Hrdlička, J. B. Lášek (ed.): My Jan bratr Žižka, Brno: L. Marek, 2006, s. 58–63. Původní obrozenecké, masarykovské, legionářské a prvorepublikové vnímání postavy bylo překryto totalitním přemalováním Žižky jako „anonymního“ komunisty. Není na čase vrátit se ke skutečnému, historickému Žižkovi? Křesťan by v něm mohl vidět muže sice trochu popleteného, ale přece jen člověka velmi silné víry. Za komunismus a jeho ideologické manipulace Žižka ani jeho bojovníci rozhodně nemohou. Jednou z forem osobního vítězství každého z nás nad totalitní komunistickou ideologií je také to, že od tohoto neblahého nánosu v sobě obraz bratra Žižky a husitů definitivně očistíme. 169 Není úkolem katolického teologa tyto prvky opětně propojit? A jde mu přitom o nefalšované, tedy nikoli pouze časné dobro osob i národa. Hovoříme-li o národu v biblickém slova smyslu, je třeba ho odlišit od pouhého etnika, které je konstituováno tak říkajíc zdola, tedy na základě krve, území, jazyka a kultury. Národ jako lid je něco jiného, protože do hry vstupuje Hospodinův záměr a vyvolení. 167
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294403