dotáhla mě zpět do auta. Třásla jsem se jako ratlík. Zaparkovaly jsme blok od budovy METLY a Kassandra mi v kavárně koupila meduňkový čaj na uklidnění. Něco do něj nasypala a přinutila mě kelímek vypít až do dna. Napětí, které se mi usadilo v ramenou, povolovalo. Když jsme vcházely do lobby naší firmy, už jsem to zase byla já. Šok pominul, mysl se mi pročistila. Přelila se přese mě vlna výčitek. Kdybych se včera v noci neopila, kdybych nebyla tak strašně zaujatá vlastními směšnými problémy a poslouchala náhrdelník, který se mě snažil varovat, změnilo by to něco? Dokázala bych tu ženu zachránit? Mohla jsem přivolat pomoc. Mohla jsem… něco udělat. Měla jsem něco udělat, aspoň se pokusit. Moje nečinnost někoho opět stála život. Jistě, jakožto čarodějka jsem neměla v popisu práce bojovat s příšerami, jenom uklízet nepořádek, který po sobě zanechaly. Naše společnost tak fungovala celá staletí. Nikdy předtím mě nenapadlo to zpochybňovat. Nikdy předtím mi nepřipadalo, že to nestačilo. Kassandra poznala, že jsem byla duchem stále nepřítomna. Zatímco ona zamířila nahoru za Julienem podat hlášení, mě poslala do kanceláře, aby mi poskytla čas se vzpamatovat. Vystoupila jsem v třináctém patře a proklouzla kolem Louieho a ostatních zvědavců, kteří se shromáždili ve společenské místnosti a vyměňovali si šílené teorie o našem výjezdu. Jejich všetečným otázkám jsem se nemohla vyhýbat navěky, ale i pár minut klidu navíc mi připadalo jako požehnání. Moje kancelář mi ho měla poskytnout. Místo toho mi hodila další klacek pod nohy. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294384
Zarazila jsem se na prahu a zůstala zírat na vetřelce uvnitř. Měl tmavé, po stranách vyholené vlasy a zarostlou tvář, na sobě oprýskanou, temně hnědou koženou bundu s prošívanými rameny a ošoupané džíny. Jeho seversky světlá pokožka byla v jasném kontrastu se zbytkem jeho tmavých, nejspíš středomořských rysů. Seděl na mé židli s nohama ve špinavých kanadách na mém stole a luštil moje sudoku. Přestože můj příchod musel zaregistrovat, neměl v sobě dost slušnosti, aby ke mně zvedl oči. Za normálních okolností bych jeho zoufalý nedostatek vychování dokázala přehlédnout a vyřešit situaci diplomaticky. Jenže dnešek stál za starou bačkoru, byla jsem zmatená a vyděšená a teď už i naštvaná a bolela mě hlava. Prostě jsem neměla náladu na nějakého drzouna, co mi narušoval osobní prostor. Potřebovala jsem, aby vypadl. Hned, nebo pokud možno ještě dřív. Zabouchla jsem za sebou dveře, abych na sebe upozornila způsobem, který nebude moci ignorovat. Otráveně na mě pohlédl, jako kdybych já vyrušovala jeho. „Můžu vám nějak pomoci?“ Snažila jsem se zachovat klidný, neutrální tón, moje rostoucí podráždění ho i přesto přiostřovalo. Veškerý vztek, který jsem nad svým včerejším pochybením pociťovala, se obracel na muže přede mnou. „Nemluvím francouzsky,“ zamručel. Za to ale mluvil s britským přízvukem. Vůbec nic to se mnou nedělalo. Ani většinou neodolatelný přízvuk vás nezachránil, pokud jste se chovali jako hulvát. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294384
Zkusila jsem to znovu, tentokrát anglicky. „V to doufám.“ Shodil nohy ze stolu a vstal. Mohl měřit jen něco přes metr sedmdesát. S podpatky bych byla skoro stejně vysoká. Hnědé oči měl temné a chladné, číhalo v nich cosi divokého. Spěšně jsem zkontrolovala svůj náhrdelník a jedině jeho přetrvávající nečinnost mi zabránila otočit se na patě a utéct. Potlačila jsem nutkání alespoň o krok couvnout a zpříma mu jeho soustředěný pohled opětovala. „Kdo jste?“ Přistoupil blíž. „Mám na vás pár otázek. Radil bych vám, abyste odpovídala pravdivě.“ Nenechala jsem se jím vystrašit. Nebo jsem to na sobě alespoň nedala znát. „Ptala jsem se…“ „Slyšel jsem vás.“ Očividně ne, když nedokázal odpovědět. „Chci vědět, kdo jste a co děláte v mojí kanceláři.“ „Zrovna jsem vám to řekl: mám na vás pár otázek. Kdybyste na chvilku sklapla, třeba bych se k nim dostal.“ Odmlčel se, obočí významně nadzvednuté. Musela jsem se kousnout do jazyka, abych něco neodsekla. „Ta mrtvola za kostelem…“ Neudržela jsem se a skočila mu do řeči. „Jak o ní víte? Vy jste tu ženu znal?“ Zaťal zuby a oči se mu černě zaleskly. „Ne. Znám upíra, který ji zabil.“ To prohlášení bylo plné chladné sebejistoty a nenávisti. Absolutně nedávalo smysl. „Viděla jsem tělo. Nevypadalo to na zabití upírem.“ 100 Ukázka elektronické knihy