dotáhla mě zpět do auta. Třásla jsem se jako ratlík. Zaparkovaly jsme blok od budovy METLY a Kassandra mi v kavárně koupila meduňkový čaj na uklidnění. Něco do něj nasypala a přinutila mě kelímek vypít až do dna. Napětí, které se mi usadilo v ramenou, povolovalo. Když jsme vcházely do lobby naší firmy, už jsem to zase byla já. Šok pominul, mysl se mi pročistila. Přelila se přese mě vlna výčitek. Kdybych se včera v noci neopila, kdybych nebyla tak strašně zaujatá vlastními směšnými problémy a poslouchala náhrdelník, který se mě snažil varovat, změnilo by to něco? Dokázala bych tu ženu zachránit? Mohla jsem přivolat pomoc. Mohla jsem… něco udělat. Měla jsem něco udělat, aspoň se pokusit. Moje nečinnost někoho opět stála život. Jistě, jakožto čarodějka jsem neměla v popisu práce bojovat s příšerami, jenom uklízet nepořádek, který po sobě zanechaly. Naše společnost tak fungovala celá staletí. Nikdy předtím mě nenapadlo to zpochybňovat. Nikdy předtím mi nepřipadalo, že to nestačilo. Kassandra poznala, že jsem byla duchem stále nepřítomna. Zatímco ona zamířila nahoru za Julienem podat hlášení, mě poslala do kanceláře, aby mi poskytla čas se vzpamatovat. Vystoupila jsem v třináctém patře a proklouzla kolem Louieho a ostatních zvědavců, kteří se shromáždili ve společenské místnosti a vyměňovali si šílené teorie o našem výjezdu. Jejich všetečným otázkám jsem se nemohla vyhýbat navěky, ale i pár minut klidu navíc mi připadalo jako požehnání. Moje kancelář mi ho měla poskytnout. Místo toho mi hodila další klacek pod nohy. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294384
Issuu converts static files into: and more. Sign up and create your flipbook.