Veterán
Protože nic nevěděl, to mi bylo jasné. Ale ti, co ho umučili, si museli myslet, že proti nim stojí někdo hodně mocný. A i to, že do toho zatáhli nekromancii, prozrazovalo, jak moc je to pro ně důležité. Jen jsem nevěděl pro koho. Vládu? Tajnou službu? Armádu? Nebo někoho úplně jiného? „Na tvou matku bych nikdy neukázal, věděl jsem, co by ji čekalo,“ pokračoval Rosenkranc a trochu u toho zadrhával. Sebral jsem mu láhev dřív, než mu vyklouzla z prstů. Byla by jí škoda. Máminy prášky na spaní zabraly rychle. Pravdou bylo, že jsem jimi nešetřil. Nepředpokládal jsem, že vyzunkne celou láhev. Prohledal jsem Rosenkrancovi kapsy a našel sedm desetikorunových bankovek složených tak, jak to vždy dělala máma. Z očí mu zbyly jen štěrbiny, ale ještě mě sledoval, místo slov však dokázal jen mručet. Pečlivě jsem peníze schoval, chytil Rosenkrance pod ramenem, podepíral ho a pomalu ho vyváděl ven ze sklepa na dvůr. Ještě stále jsem po zranění nebyl ve formě, nošení břemen mi dávalo zabrat. Když jsem ho venku posadil, byl jsem zadýchaný a unavený, až jsem se skoro třásl. Rosenkranc už definitivně spal. Odsunout poklop žumpy mi dalo zabrat, v jednu chvíli jsem se bál, že to potichu nedokážu. Ale podařilo se. Zkontroloval jsem okolí, stále uspokojivě temné a tiché. Kdybych dvůr tak důvěrně neznal, měl bych problém se orientovat. Chytil jsem Rosenkrance pod pažemi, opatrně ho táhl, dokud jsem neslyšel, že mu nohy nevklouzly do díry, a pak ho do ní pomalu zasunul, a až když už jsem jeho váhu neudržel, jsem ho jednoduše pustil. Šplouchnutí bylo téměř neslyšitelné a až teď mě ovanul pach výkalů. V hezkém počasí nebyla žumpa skoro cítit a podle oblohy nemělo minimálně pár následujících dnů pršet. Přesunul jsem poklop zpět na místo a vyčerpaně se posadil. Právě jsem zabil, zavraždil člověka a přemýšlel jsem o počasí. Ve válce jsem jich zabil víc, ale to byli mutanti – poškození, zmorfovaní magií, alespoň podle oficiální politiky. Neměl jsem však jinou možnost. Pokud jsem chtěl přežít, musel jsem. Tohle ale bylo něco jiného. Zavraždil jsem ho, protože jsem se tak rozhodl. Ale opět jsem neměl jinou možnost. Musel jsem. Pokud jsem chtěl, aby moje máma žila. Protože Rosenkranc by ji připravil o její úspory a za dvacet tisíc vydal těm, kteří si ho najali. A od ní vedly stopy ke mně. Zabil jsem ho kvůli ní, nebo 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294215