JESSICA LEMMONOVÁ
„A z dobrého důvodu. Nečekali jsme, že tě tady najdeme,“ utrousil Royce. „Co si dát kávu venku?“ „Já si ji vypiju tady, díky, ale klidně běžte ven, jestli chcete,“ zazubil se. Royce ho chvíli propichoval očima, než nastalé ticho přerušila Taylor. „Měli bychom jet. Nemusíš být brzy v kanceláři?“ zeptala se svého manžela. „Ne.“ „S čím máš problém, Roycei? Klidně to řekni před svou sestrou. Je dospělá, víš?“ poznamenal Jayson. „Nemám žádný problém.“ Royce se otočil na Giu. „Byla jsi s ním opatrná? Ve všech ohledech?“ „Roycei!“ Taylor ho zpražila pohledem. „Gia ví, co chce,“ ujistil ho Jayson. „A taky ví, co nechce. Nikdy nedovolila ani mně ani nikomu jinému, aby se pletl do jejích rozhodnutí. A ty to víš líp, než kdokoli jiný. Je víc než schopná se rozhodovat sama za sebe bez ohledu na to, co ty nebo já chceme, aby dělala.“ Gia popošla o krok blíž k němu a Jayson si okamžitě uvědomil, co udělal. Už zase mluvil za ni, místo aby jí dal šanci mluvit sama za sebe. Zatraceně, copak se nikdy nepoučím? peskoval se v duchu. „Děkuju, Jaysone.“ Moment. Vážně mi právě poděkovala? „Nemám zájem o tvoje rady, pokud jde o Jaysona,“ řekla svému bratrovi. Pak mrkla na Taylor. „Tvoje rady bych uvážila.“ „Díky, Gio,“ usmála se Taylor. Royce ne a Taylor ho lehce pleskla po paži. „Přestaň být tak ochranitelský. Jayson má pravdu. Gia se o sebe dokáže postarat sama.“ Taylor položila dárkovou tašku na linku, a pak se zavěsila do svého muže. „Teď odejdeme. Uvidíme se v kanceláři.“ Jakmile byli pryč, Jayson se otočil ke své bývalé ženě. „Měl jsem právě infarkt, anebo jste ty i Taylor uznaly, že mám pravdu?“ „Nekaž, prosim, tuhle chvíli tím, že budeš arogantní,“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294201