určí, které z událostí obsažených v takzvaných Svatých knihách mají být brány doslovně, a které jako podobenství.“ Evans už se málem zeptal, jakou má tohle všechno souvislost s případem, ale sotva otevřel ústa, profesor ho zarazil zvednutým prstem. „Otázka – pro nás klíčová – se týká takzvaných bestií. A bestiemi v tomto případně myslím všechny popsané ve svatých textech, jak uznaných, tak apokryfických, tvory vzhledu a povahy jak zvířecí, tak lidské. Zahrňme tedy do této množiny například příběh o muži, který se o každém úplňku proměňoval ve vlka a mohl se stát opět člověkem, jen když se oblékl do svých šatů ukrytých pod kamenem…“ „Znám ten příběh,“ zabručel Evans a Hozz se rozesmál. „Ach, samozřejmě že ho znáte!“ namířil na inspektora ukazovátkem. „Téměř každá matka, s níž jsem se setkal, si kdoví proč myslí, že je to dokonalá historka pro děti, které pohazují oblečení po celém pokoji. I ta moje říkala: Když si nebudeš skládat oblečení, ráno ho nenajdeš, a kdo ví, jak to skončí. Nikdy, dokonce ani jako dospělý muž, jsem se jí neodvážil oponovat tím, že oné bestii přineslo zkázu právě skládání oblečení. Tohle, a pochopitelně zlá žena, která zneužila manželovo zahanbující tajemství.“ Evans pokýval hlavou a tentokrát výmluvně pohlédl na hodiny visící na stěně. „Musíme si trošičku pospíšit, profesore,“ pobídl ho. „Ano, jistě, hned.“ Hozz si upravil brýle. „Mířím k tomu, že věřící lidé k problematice bestií přistupují dvojím způsobem – část z nich je považuje za pohádky vhodné pro výchovu dětí, část za…“ „My dva nejsme ani děti, ani věřící,“ skočil mu Evans do řeči. Cítil, že pokud se má něco opravdu dozvědět, bude to odteď muset dělat častěji. „Jaký tedy navrhujete způsob?“ „Domnívám se, že všechny pověsti o bestiích jsou pravdivé,“ prohlásil profesor, odmlčel se a vyzývavě se zadíval na Evanse.
104 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294133