Družina Horských šelem 3 (Ukázka, strana 99)

„Když jsou tam tak hezky pohromadě, nemůžeš na ně seslat nějakou tu ohnivou kouli?“ zavolal jsem na Koré, která se za mnou drápala. „Ráda bych, ale má magická síla je pro dnešek už vyčerpána,“ odpověděla mi Koré. „Nevadí, podávej mi tedy alespoň šípy, ať můžu střílet rychleji,“ řekl jsem a hodil jí svůj toulec, ze kterého jsem si vylovil další šíp, kterým jsem zasáhl sarkona, stahujícího se z boje. Pak jsem se na sarkony přestal soustředit a věnoval se orkům, kteří začali Grul-ta a Ranku svírat ve stále těsnějším ocelovém kruhu svých štítů.

Sevřen ze všech stran orckými štíty, začal Grult točit palicí nad hlavou. Vůbec se nekryl a spoléhal na to, že ho jeho zbroj před útoky ochrání. Palice pak v pravidelných intervalech dopadala na hlavy orků ve druhé řadě. Po každém dopadu odpadl z řad nepřátel jeden ork. Na Grulta se sypaly rány ze všech stran a jeho rytířská zbroj se začala pod nimi deformovat. Ranka to měla výrazně horší. Chráněna pouze kroužkovou zbrojí ji každá rána zasahovala s mnohem větším účinkem. Ani Ranka však v této složité situaci nepřestala bojovat. Rychlostí útočícího hada pronikala její dýka v mezerách mezi štíty a nořila se do odkrytých těl orků. Zranění a únava z boje si však na Grultovi a Rance začaly vybírat svou daň a pohyby mých přátel začínaly být pomalejší.

Ranka s Grultem však ještě měli mě. Já, nikým neohrožován, jsem začal střílet do odkrytých orčích zad. Jeden po druhém začali orkové odpadat se šípy v zádech.

Kruh kolem mých přátel se začal rozpadat a já si myslel, že to nejhorší už máme za sebou, když tu náhle zvolala Koré: „Pozor!“ Pak to se mnou dvakrát škublo a já se udiveně zahleděl na dvě šipky, co se mi objevily zabodnuté v hrudi. Ti zákeřní sarkoni neutekli! Místo toho se chopili svých těžkých kuší a znovu se zapojili do boje. Rychle si všimli toho, že kdosi ostřeluje orky. Jakmile mě vypátrali, tak využili toho, že jsem byl zabraný střelbou po orcích a zle mi to osolili. Odpotácel jsem se za nejbližší strom, kde mi Koré vytrhla šipky z hrudi. V tu chvíli z ran vystříkly doslova fontány krve. Koré na nic nečekala a nalila mi do úst léčivý lektvar, který jsem těžce polknul. Ač mi lektvar nevyléčil zranění úplně, alespoň zastavil krvácení. Moc se mi nechtělo, ale věděl jsem, že mě mí přátelé potřebují, a proto jsem znovu popadl svůj luk a zapojil se do boje.

Byl už nejvyšší čas. Sarkoni, kteří viděli, jak jsem se těžce skácel za strom, byli přesvědčeni, že mě vyřadili z boje, a začali z těsné blízkosti střílet do mých přátel. Když jsem vyhlédl zpoza stromu, vypadali Ranka s Grultem jako jehelníčky.

Z každého z nich trčelo mnoho šipek. Pokud jejich pohyby ztrácely před chvílí na své rychlosti, tak teď byly vysloveně malátné. Nestačil jsem si ani připravit nový šíp, když se Ranka zapotácela poté, co se do ní zarazily další dvě šipky. Ranka náhle strnula. V očích se jí zablesklo a vzápětí z nich vyletěla jakási rázová vlna, která odmrštila tři nejbližší orky pět metrů dozadu. Vzniklé mezery v orčích řadách okamžitě využil Grult, který se vyřítil na opodál stojící sarkony.

Oba sarkoni byli velice překvapení náhlým zvratem situace. První z nich stačil ráně, která mířila na jeho kolena, nastavit těžkou kuši. Toho si však Grult vůbec nevšímal. Rána jeho palice smetla kuši stranou a vzápětí rozdrtila sarkonovi obě kolena. Následný horní švih palice zarazil sarkonovu hlavu hluboko do jeho hrudi.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294081

Chvilka, kterou Grult strávil zabíjením předposledního sarkona však stačila tomu zbývajícímu k tomu, aby odhodil kuši a vytasil šavle. Také zbývající orkové rychle překonali úlek, který se jich zmocnil poté, co Ranka tři z nich zabila psychickým úderem, a zapojili se do boje. Šest z nich obklopilo Ranku, která nestačila následovat Grulta, a dalších šest se připojilo k sarkonovi v boji s Grultem.

Bylo mi jasné, že musíme nejdříve z boje vyřadit posledního sarkona, a proto jsem se na něj zaměřil. Můj první šíp se mu zaryl do boku, druhý pak do stehna. Ten zatracený sarkon totiž chvilku klidně nepostál. Obratně se vyhnul Grultovu úderu, který postrádal razanci těch předchozích, a sekem mezi chrániče nohou mu způsobil hlubokou ránu na stehně. V tu samou chvíli udeřil jeden z orků Ranku válečným kladivem do zad a ona poklesla na kolena. To už bylo na Fousa příliš. Fous se celý nahrbil a zařval jako lev. Jeho metr a půl velké tělo, které už v té době značně překonávalo velikost obyčejných rysů, se vymrštilo vpřed. Jediným skokem se Fous octnul pod svahem, kde znovu zařval, čímž na sebe přitáhl pozornost všech nepřátel.

Chvilkového ustrnutí nepřátel jsem okamžitě využil a střelil posledního sarkona do zad. Také Grult na nic nečekal a v ten samý okamžik udeřil sarkona hlavicí palice do hrudi. Ozvalo se zapraskání žeber a sarkon upadl do prachu na dně úžlabiny, ze kterého se už nezvedl. Orkové, jakmile spatřili pád svého posledního vůdce, odhodili své zbraně a rozutekli se na všechny strany. Jejich útěk však neměl naději na úspěch.

Fous je začal honit jak kočka myši. Jednoho po druhém strhá-val a rdousil. S nikým neměl slitování, neboť všichni si dovolili vztáhnout ruce na jeho Ranku, a to Fous neodpouštěl.

To, že zbylí orci odhodili zbraně, však neznamenalo konec boje. Moc dobře jsem si uvědomoval, že nikdo z nich nesmí uniknout, a proto jsem začal do prchajících orků střílet, čímž jsem Fousovi pomohl s jejich dobíjením. Když padl poslední ork, tak jsem společně s Koré sestoupil do úžlabiny za Rankou a Grultem. Ti, jakmile od nich orci utekli, se začali věnovat ošetřováním svých zranění, která byla dost vážná. Zatímco si je Grult obvazoval, tak se Ranka léčila svou léčivou silou. Když jsme k nim přišli, měli už většinu z nejvážnějších zranění vyléčenou. Ani značně pokročilé léčivé schopnosti Ranky však nestačily k tomu, aby Grultovi a sobě vyléčila všechna zranění, která utrpěli v předešlém boji. „Zbyl někdo z nich naživu?“ zeptal jsem se přátel a ukázal na orky se sarkony, kteří se porůznu povalovali všude po úžlabině. „Nevím, ale hned se o tom přesvědčíme,“ odpověděla mi Ranka. Společně se mnou se pak vydala na obhlídku padlých nepřátel. Zatímco Ranka zjišťovala, zda je z nich ještě někdo na živu, já je zbavil přebytečných šperků a prohledal jim váčky u pasů. Veškeré peníze a cennosti, které jsem u nich nalezl, jsem pak přesunul k sobě do váčku, který začal příjemně těžknout.

Když jsme překontrolovali všechny nepřátele v úžlabině, tak jsme zjistili, že náš útok přežil jeden sarkon a tři orkové. Všichni však byli vážně zranění. Zraněné nepřátele pak Ranka společně s Grultem odvlekli ke stromům. Já jim přitom asistoval. „Teď by se nám hodily ty okovy, které jsme nechali pod kopcem, co?“ bezděky mi uniklo, když jsem je tak pozoroval. „Tak pro ně klidně skoč,“ odsekla mi Ranka. „A když už tam budeš, tak nám můžeš přinést i torny,“ přisadila si Koré. „Nebo je můžeme Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294081

spoutat lany, co zbyly ze spálených stanů. Já je tu pak pohlídám, zatímco vy skočíte pro torny. Tu moji malinkou tornu snadno unesete,“ vytasil jsem se s protinávrhem a rozběhl se ke spáleným stanům dřív, než mi mohly Ranka s Koré něco nepěkného odpovědět.

Letmá prohlídka spálených stanů mi však prozradila, že společně se stany shořela i lana, která je poutala k zemi. No nic, ještě jsou tu opasky zabitých, pomyslel jsem si a začal je padlým nepřátelům sundávat. S hromadou opasků jsem se pak vrátil k přátelům, kteří mezitím ošetřili přeživší orky a posledního ze sarkonů. Společnými silami jsme je pak připoutali ke stromům. Když byla tato práce za námi, tak se Ranka společně s Grultem zvedla a odešla pod kopec pro naši výbavu. My s Koré mezitím hlídali. Po chvilce hlídání se mě Koré zeptala: „Přepočítali jste během prohledávání padlé nepřátele?“ „Na to jsem trošičku zapomněl, ale třeba je spočítala Ranka,“ odpověděl jsem jí. „Na to nemůžeme spoléhat. Počkej tu, já je spočítám,“ řekla mi Koré a odešla.

Se spoutanými nepřáteli jsem osaměl. Jakmile sarkon zjistil, že u něj zůstal jediný hlídač, tak se přímo zázračně probral a obecnou řečí se ke mně obrátil: „Ty, elf, nechtít získat cenný artefakt?“ „Na taková slova jsem samozřejmě slyšel velice dobře, proto jsem se k sarkonovi obrátil a odpověděl: „Přilákal jsi moji pozornost.

Mluv.“ „Když ty mě pustit, tak já ti slibovat, že ti říct, kde se takový artefakt nalézat,“ zašeptal sarkon. „Myslíš si, že jsem tupej? Takových řečí jsem už slyšel. Zapomeň na to, že bych tě pustil,“ odpověděl jsem mu a odtáhl se od něj. „Ten artefakt tu být blízko nás. Když ty mě pustit, tak já ti říct, kde ty ho najít,“ snažil se sarkon znovu upoutat mou pozornost. „A o jaký artefakt se jedná?“ obrátil jsem se ještě jednou k sarkonovi. „Být to artefakt, který umožňovat vidět tvorům světla ve tmě,“ odpověděl mi po chvilkovém zaváhání sarkon. „Takový artefakt by se mi docela hodil,“ pomyslel jsem si. Nahlas jsem však řekl: „K tomu, abych tě pustil, to však nestačí. Musíš mi říct, jak ten artefakt vypadá. Pak tě možná pustím.“ Na sarkonovi bylo vidět, že nad něčím usilovně přemýšlí. Nakonec se k něčemu rozhodl a váhavě spustil: „Artefakt mít podobu tenké zlaté čelenky. Víc ti však už neříct.“ Okamžitě jsem si vzpomněl na to, že jsem jakousi zlatou čelenku sundal vlkodlakovi z hlavy, a proto jsem sarkonovi odpověděl: „Víš, já vlastně po žádném takovém artefaktu netoužím a neboj, pokud nám odpovíte na všechny naše otázky, tak vás stejně nakonec pustíme.“ Už v té době mi lhaní nedělalo nejmenší potíže.

Jakmile sarkon slyšel má přesvědčivě vyslovená slova o tom, že se jich chceme jen na něco zeptat a pak je máme v úmyslu pustit, tak se uklidnil. Ztichl a do příchodu mých přátel se už nepokusil se mnou navázat kontakt. Já ho však stále po očku sledoval. Z toho, jak se tvářil, jsem usoudil, že nad něčím usilovně přemýšlí.

Jako první se vrátila Koré. „Našla jsem jednu mrtvolu vlkodlaka, čtyři mrtvoly sarkonů a dvacet dva mrtvol orků. Zdá se, že nám nikdo z nepřátel neunikl,“ oznámila mi a sedla si na zem vedle mě. „Stalo se tu něco zajímavého?“ zeptala se hned poté, co se uvelebila na zemi. „Nic, co by stálo za řeč,“ utrousil jsem a pokračoval v hlídání zajatců. Netrvalo pak dlouho a Ranka s Grultem se vrátili s naší výbavou. „Tak co, začneme s výslechem zajatců?“ zeptal jsem se přátel. „Klid, Jaghu. Na to Ukázka elektronické knihy