mezi hroby. Kavky na stromech jsou zticha, protože už jim den skoro skončil a musejí odpočívat, aby ráno brzo vstaly a nakrmily svá mláďata. U malého otevřeného hrobu čekají dva muži s lopatami. Jeden říká: Dete moc pozdě. Eště že tohle nebyla žádná kór velká fuška, jinak bysme už byli pryč. Sleze do hrobu. Podejte mi to, říká, a táta mu podá rakev. Muž nahází na rakev trochu slámy a trávy a jak leze ven, začne druhý muž rakev zahazovat hlínou. Máma dlouze zasténá: Ach Ježíši Kriste, Ježíši Kriste, a na stromě zakráká kavka. Kéž bych měl kámen, abych ho po ní mohl hodit. Když muži zahrnou hrob hlínou, otírají si čelo a čekají. Jeden říká: Ehm, nó, teď se obvykle dává něco na žízeň, kerá z toho je. Táta říká: Ano, ano, a dá jim peníze. Oni říkají: Upřímnou soustrast, a jdou pryč. Jdeme zpátky ke hřbitovní bráně, ale vůz tu není. Táta se jde rozhlédnout do tmy kolem, ale vrací se a vrtí hlavou. Máma říká: Ten kočí není nic jiného, než zatracený hnusný ochlasta, Pámbů mi odpusť. Ze hřbitova je to pěšky domů dlouhá cesta. Máma říká tátovi: Děti potřebujou nějaké jídlo a tobě zbyly peníze z podpory, co jsi ráno dostal. Jestli si myslíš, že dneska půjdeš do hospody, tak na to zapomeň. Vezmeme je k Naughtonovi a dají si smaženou rybu s pomfritama a citronovou limonádu, poněvadž tohle je den, kdy pohřbily bratra. Ryba s pomfritama je dobroučká, se solí a s vinným octem, a citronová limonáda je v krku kyselá. Když přijdeme domů, pokoj je prázdný. Na stole stojí prázdné lahve od piva a oheň je vyhaslý. Táta zapálí petrolejku a na polštáři je vidět důlek, kde měl Eugene hlavu. Čekám, že ho uslyším a uvidím, jak se batolí po pokoji a jak leze na postel, aby vyhlížel z okna Olivera. Táta říká mámě, že se půjde projít. Ona říká: Ne. Ví, kam má namířeno, ví, že už se nemůže dočkat, aby utratil posledních pár šilinků v hospodě. No dobrá, řekne on. Rozdělá oheň, máma uvaří čaj a jdeme brzy spát. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294063