na pasivní percepci,32 ale postihlo rozhodující význam myšlenek přicházejících k nám v raném středověku z evropského Západu. Zcela spravedlivě hodnotí i význam německého vlivu (včetně korektního upozornění, že v mnoha věcech znamenal jen zprostředkování).33 Významně tak korigoval nejproblematičtější moment Masarykova konceptu českých dějin – totiž nevyslovenou, ale všudypřítomnou představu, že husitská reformace je jakýmsi živým jádrem českých dějin, odkud se tyto vyvíjejí v čase jakoby nejen kupředu, ale taky nazpátek.34 A přece Hus a celé husitské období jsou zcela nesrozumitelné a stávají se předmětem ideologických a politických desinterpretací, když je nechápeme na pozadí předchozího vývoje evropské společnosti, k níž od sklonku 9. století patřili i Češi, těch základních myšlenek, na nichž středověká evropská společnost stála, a významných výdobytků evropského středověku. Na tuto 32
„Snad vše, co zahrnujeme pod pojem kultury, vnášela do Čech od počátku jejich státního života cizina. Popatříme-li dnes kolem sebe, není asi ničeho, co vidíme, čím a jak žijeme, nač myslíme a činíme, co by nebylo ovlivněno nebo přímo dáno cizinou“ (tamtéž, str. 503). „Tedy ne pouze stýkání a potýkání podle Palackého, ale stálé přejímání, podléhání, sycení se vzorem života a myšlenky pokročilejších sousedů světa germánského a románského je nejmocnějším a daleko nejvýznamnějším faktem a faktorem našich dějin“ (tamtéž, str. 504).
33
Tamtéž, str. 508.
34
To lze vyčíst z celkového pojetí Masarykova Jana Husa (viz např. str. 147–154 vydání citovaného v pozn. č. 8 {Spisy TGM, sv. 27, Demokracie v politice. Texty z let 1907–1910, ed. Jana Malínská, Praha, Ústav T. G. Masaryka – Masarykův ústav a Archiv AV ČR 2020, str. 721–730}) i z mnohých pasáží Ruska a Evropy (např. sv. II, str. 620–625 vydání citovaného v pozn. č. 13 {Spisy TGM 12, 1996, str. 384–386}). Ad absurdum dovedl toto stanovisko ve sporu o smysl českých dějin Jiří Jareš: „Husitství je střed českých dějin, z něhož se rozlévá světlo i stín na vše, co předcházelo i následovalo. I největší odpůrce husitství měří jím přece celé dějiny. Možno říci proto o českém historiku: řekni mi, co soudíš o husitství, a řeknu ti, kdo jsi“ (Jiří Jareš: Je otázka česká otázkou náboženskou?, in Spor 1995, str. 404). 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293664