98
pro fazer realizace eu [ˈfis] – ele [ˈfisu]133), čímž potvrzují, že koncovka -o v P3 je typická právě pro severní, ale v tomto případě také východní pohraniční oblasti. Dlužno podotknout, že varianta -i v P1 zde není nositelem distinktivní funkce mezi P1 a P3, je to pouhá fonetická varianta realizace koncového e, o které jsme hovořili v předchozím odstavci. Jediná lokalita, kde by se o koncovce -i dalo uvažovat jako o příznakové pro P1, je lokalita BÇ8, kde je zaznamenán tvar eu estive v podobě eu [ˈʃtevi] neboli dojde pravděpodobně ke zrušení diferenciace P1 a P3 pomocí stupně otevřenosti samohlásky v kořeni a tuto rozlišovací funkci převezme samohláska v koncovce. Nemáme však v tomto případě k dispozici podobu P3, abychom tento předpoklad mohli potvrdit. Objevují se zde však také varianty využívající o jako koncovku pro P1, jako např. estar v lokalitě BÇ2 – eu [ˈʃtußu] – ele [ˈʃtußǝ], případně varianta eu [ǝʃˈtußu] vyskytující se v lokalitě BÇ1, kde toto o představuje pravděpodobně archaickou koncovku typickou pro starou portugalštinu, která se jednak dodnes zachovala v mirandštině (a lokality BÇ1 až BÇ5 přesně odpovídají oblasti, kde se mirandština stále používá), jednak se do severních variant portugalštiny dostala pravděpodobně pod vlivem blízké galicijštiny, kde se u nepravidelných sloves dodnes zachovala (tomuto vlivu se dá přičíst i realizace eu [ˈtubu] v lokalitě VC3). Toto archaické o v P1 je nicméně ještě dále zaznamenáno v provincii Beira, v lokalitě G1 (zde máme příklad slovesa s identickou P1 a P3 saber, které se realizuje jako eu [ˈsowßo] – ele [ˈsowßǝ]), kde už se o vlivu mirandštiny ani galicijštiny hovořit nedá a jde tedy spíše o čistý archaismus, nebo naopak o pouhou analogii s pravidelným flekčním paradigmatem sloves 2. třídy v indikativu prézentu. Kromě pohraničí Trás-os-Montes, pro které je dodání osobních koncovek symptomatické, je dotazníky zachytí ještě ve vnitrozemí téže provincie (lokalita VR4) a v již zmíněné oblasti Beira, čímž se opět potvrdí předchozí předpoklady o výskytu tohoto jevu. Jediné lokality, které se zcela vymykají předpokládané distribuci, jsou lokality B6 a B10 v oblasti Alenteja, tedy tam, kde tento fenomén dosud zaznamenán nebyl. Lokalita B6 poskytuje ukázku toho, že v některých případech dochází k aplikaci dvou odlišovacích procesů, neboť P1 slovesa saber je realizována jako eu [ˈsubu], zatímco P3 jako ele [ˈsobi] neboli dojde jednak k přidání osobní koncovky -o k P1 (přičemž koncovku [i] v P3 opět bereme jako čistě fonetickou variantu koncovky -e, která je obzvláště pro oblast Alenteja a Algarve typická), jednak k odlišení těchto dvou osob pomocí změny kvality samohlásky v kořeni (jinak řečeno záměnou flekčního paradigmatu za paradigma sloves s P1 a P3 s odlišným stupněm otevřenosti samohlásky v kořeni). V lokalitě B10 narazíme na odlišení těchto dvou osob, při kterém se kombinuje flekční paradigma pravidelných a nepravidelných sloves – zatímco P1 slovesa poder je časována dle paradigmatu nepravidelného, tedy eu pude, P3 je časována podle paradigmatu pravidelných sloves 2. třídy, čímž vznikne tvar ele pudeu. Vzhledem k charakteru změn probíhajících v oblasti Beja se dá předpokládat, že se zde nejedná o tentýž fenomén, který máme v oblasti Trás-os-Montes, ale spíše o snahu regularizovat nepravidelné časování podle paradigmat pravidelných sloves. Cintrovy dotazníky nám tedy nijak zásadně nemění závěry, ke kterým jsme dospěli již v rámci komentáře dizertačních prací, zajímavé je snad pouze to, že nijak nepotvrzují reali-
133 Lokalita spadá pod oblast, kde se používá mirandština, a ta inklinuje k nahrazení znělých souhlásek neznělými, proto se zde vyslovuje s, a ne z.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293574