smrt za věčný mír? Ztratila jsem naději na spásu, když jsem to srdce snědla? Podřídila jsem se, nebo nepodřídila?! vykřiknu v duchu. Netuším, co je správná odpověď, ale všechny myšlenky mám obalené v lepkavé hanbě. Chutná jako olej, kterým bylo pokapané jelení srdce. Sklopím pohled na vyjeté koleje na silnici. Zrádci se mu sejí přiznat, než je zabijí, sdělím jim. Takový je zákon. Druhá pojídačka hříchů řekne, že žádné srdce ve výčtu nebylo. Vyjeté rýhy podobné kostem se klenou proti mým koženým podrážkám a tlak z chodidel putuje dál, do kostí v nohou. Poruší posvátné pravidlo a promluví? tážou se koleje. Pří sahala, že obsah Corlissina výčtu si s sebou ponese v tichosti až do hrobu. Neodvažuju se ani pomyslet, co by se stalo, kdyby se nepřiznala. Vzhlédnu k prořídlým mračnům vysoko na obloze, tak daleko, že se mi neobtěžují odpovídat. Stejně mi to však nejde z hlavy. Když se zrádci odmítají přiznat, vynucují z nich přiznání kamennými deskami, někdy širokými jako kolo od vozu. Muže nebo ženu položí na dřevěné lehátko a pak jim vrší na hrudník další a další desky a přestanou, jen když se dotyčný přizná. Mluv, nebo umři. Rozdrtit tělo, které je v dobré formě, může trvat i hodiny. Předváděči zpráv už to párkrát hráli. Lee a já jsme vykřikly spolu s ostatními přihlížejícími, když nás v okamžiku, kdy byl zrádce na pódiu rozdrcen, postříkal měchýř s prasečí krví. To bude její konec. Netuším, jak by se z toho mohla dostat. Ale možná bych mohla promluvit já, napadne mě. Kdyby se vědělo, že jelení srdce ve výčtu chybělo, třeba by pojídačku hříchů pustili. A záchrana života je jistě dobrý skutek. Mohla bych to někomu říct — Černoprsťákovi, Královně, Vrbákovi.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293452