„Můj drahý Marku … Tváříš se tak rozrušeně … Vy všichni … Děsíte mě … Tatínku, pověz mi, stalo se něco zlého?“ Mark pocítil, že se zvedá, a něžně ji zdržel. „Ne,“ těšil ji. „Buď klidná, nic zlého se nestalo. Ale mluv dál, Myro, řekni ještě něco, ať slyším tvůj hlas!“ Ano, tahle scéna se odehrála před našima očima a tahle slova jsme slyšeli na vlastní uši. Seděli jsme bez hnutí, s vytřeštěnýma očima. Děsilo nás, že jediný člověk, který mohl Myře vrátit její viditelnost, byl mrtev a vzal s sebou své tajemství do hrobu.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293353