„Můj drahý Marku … Tváříš se tak rozrušeně … Vy všichni … Děsíte mě … Tatínku, pověz mi, stalo se něco zlého?“ Mark pocítil, že se zvedá, a něžně ji zdržel. „Ne,“ těšil ji. „Buď klidná, nic zlého se nestalo. Ale mluv dál, Myro, řekni ještě něco, ať slyším tvůj hlas!“ Ano, tahle scéna se odehrála před našima očima a tahle slova jsme slyšeli na vlastní uši. Seděli jsme bez hnutí, s vytřeštěnýma očima. Děsilo nás, že jediný člověk, který mohl Myře vrátit její viditelnost, byl mrtev a vzal s sebou své tajemství do hrobu.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293353
18. KAPITOLA Naše ohromná radost ze shledání s Myrou se mísila s palčivou bolestí, že navždy opustila svět viditelných lidí. Myra brzy pochopila svůj stav. Když šla kolem zrcadla a neuviděla se v něm, obrátila se k nám a zděšeně vykřikla. Museli jsme jí všechno říci. Vzlykala, zatímco se ji Mark snažil uklidnit. Ujišťoval ji, že ji miloval viditelnou a bude ji milovat i neviditelnou. Uplynulo několik dní a čas pomáhal tam, kde selhávala naše povzbudivá slova. Myra se poddala svému osudu. Byla velmi statečná, a tak jsme měli brzy dojem, že se náš život vrátil do starých kolejí. Myra upozorňovala na svou přítomnost tak, že k nám promlouvala. „Přátelé, jsem tady. Můj milý Henry, co hledáte? Tu knihu, kterou jste položil na stůl? Tady je! Potřebujete ještě něco? Haralane, proč se na mě tak smutně díváš? Ujišťuji tě, že se usmívám. Proč se trápíš? A vy, můj drahý Marku, tady jsou mé ruce. Stiskněte je! Chcete jít do zahrady? Nabídněte mi rámě.“ Myra nechtěla vnést žádnou změnu do života své rodiny. Trávila s Markem dlouhé hodiny. Neustále mu šeptala povzbudivá slova a ujišťovala ho, že věří v budoucnost, že se jednoho dne zase stane viditelnou. Věřila však doopravdy tomu, co říkala? K jedné změně v našem rodinném životě přece jenom došlo. Myra už s námi nejedla. Pochopila, že by její přítomnost u stolu byla za těchto okolností trapná. Ale když jsme se najedli, přicházela do salónu a promlouvala
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293353
s námi, dokud nebyl čas jít spát. Popřála nám dobrou noc a odcházela do svého pokoje. Myřin návrat domů vyvolal v Ragzu velký rozruch. Lidé ze všech stran nám projevovali vřelé sympatie a rodina neměla nouzi o návštěvy. Myra se vzdala procházek po ulicích Ragzu. Jezdila jenom v krytém kočáře v doprovodu některého člena rodiny. Nejraději ale sedávala na zahradě mezi svými nejdražšími, k nimž se duševně úplně vrátila. Mezitím pan Stepark a guvernér vytrvale vyslýchali Hermanna. Doufali jsme, že starý sluha zná tajemství svého mrtvého pána nebo vzorec oné záhadné sloučeniny. Ale copak je vůbec možné, že by někdo zasvětil sluhu, který má stěží základní vzdělání, do tajů transcendentální chemie a on by tomu porozuměl? Pan Stepark a já jsme si vyčítali, že jsme tak rychle zničili všechno, co jsme našli ve skrýši. Kdybychom bývali nebyli tak zbrklí, mohli jsme teď zachránit Myru zrovna jako tenkrát Hermanna. Stačila by jedna lahvička tajemné tekutiny a naše trápení by skončilo. Nakonec jsme pochopili, že naše úsilí dostat nějaké informace od Hermanna je zbytečné. Soud rozhodl sluhu osvobodit. Radost ze svobody mu však nebyla dopřána na dlouho. Když ráno přišel dozorce do jeho cely, aby ho propustil, našel Hermanna mrtvého. A tak se rozplynula naše poslední naděje. Uvědomovali jsme si skutečnost, že tajemství Viléma Storitze nikdy nepoznáme. Na papírech zabavených při domovní prohlídce ve Storitzově domě se našly jenom nejasné formulky a naprosto nesrozumitelné fyzikální a chemické záznamy. 100 Ukázka elektronické knihy