*** Třetí knihu Alma sepsala tak těsným a sevřeným písmem, že se stěží dala přečíst. Věnovala ji následujícím generacím – jako průvodce po cestách k Bohu i k sobě samému, na méně ponuré časy. Začala vzýváním božího jména, s odvoláním na Jeho výroky, hlas, který jí káže psát, a vlastní pokoru, s níž tuto výzvu přijímá. Aniž by uváděla, na jak specifickém místě se ocitla, přešla ihned poté k popisu půstů a modliteb, jež člověku pomáhají překonat odpor hmoty. Psala: „Těm, kteří se Mu chtějí přiblížit, dovoluje Bůh nejen pochopit, ale přímo pocítit svou zvláštní přirozenost.“ A podle Almy šlo o přirozenost světla. Psala, že lidské tělo se také může stát světlem. Ba co víc – může procházet zdmi. Doporučovala začít půstem. Tělo, jež nedostává potravu, je lehčí. Psala: „Pomáhá klidné soustředění a také setrvání v nehybnosti. Vše ztěžuje nadměrný chlad, kvůli němuž tělo tuhne a lidská bytost ztrácí schopnost proměňovat se ve světlo. Pokud je zima obzvláště trýznivá, snahy o sublimaci ducha z těla mohou skončit jeho neodvratným opuštěním. Jinak lze tělo opustit a opět se do něj vrátit. Pokud vyčkáme náležitě dlouho nehybní a nebudeme přijímat stravu, tělesné buňky se začnou lehce chvět a na vnitřní straně dlaní se nahromadí jistý druh vlny. Ta je neviditelná, lze ji však cítit jako vodu vytékající z pramene. Vyvolení Bohem tuto vlnu využívají k boji s nemocemi a ke zmírňování bolesti. Pokud náležitě dlouho cvičíme vůli, můžeme zaznamenat subtilní bílé světlo, které se v tom místě zjeví. A to je počátek přechodu. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293340