*** Třetí knihu Alma sepsala tak těsným a sevřeným písmem, že se stěží dala přečíst. Věnovala ji následujícím generacím – jako průvodce po cestách k Bohu i k sobě samému, na méně ponuré časy. Začala vzýváním božího jména, s odvoláním na Jeho výroky, hlas, který jí káže psát, a vlastní pokoru, s níž tuto výzvu přijímá. Aniž by uváděla, na jak specifickém místě se ocitla, přešla ihned poté k popisu půstů a modliteb, jež člověku pomáhají překonat odpor hmoty. Psala: „Těm, kteří se Mu chtějí přiblížit, dovoluje Bůh nejen pochopit, ale přímo pocítit svou zvláštní přirozenost.“ A podle Almy šlo o přirozenost světla. Psala, že lidské tělo se také může stát světlem. Ba co víc – může procházet zdmi. Doporučovala začít půstem. Tělo, jež nedostává potravu, je lehčí. Psala: „Pomáhá klidné soustředění a také setrvání v nehybnosti. Vše ztěžuje nadměrný chlad, kvůli němuž tělo tuhne a lidská bytost ztrácí schopnost proměňovat se ve světlo. Pokud je zima obzvláště trýznivá, snahy o sublimaci ducha z těla mohou skončit jeho neodvratným opuštěním. Jinak lze tělo opustit a opět se do něj vrátit. Pokud vyčkáme náležitě dlouho nehybní a nebudeme přijímat stravu, tělesné buňky se začnou lehce chvět a na vnitřní straně dlaní se nahromadí jistý druh vlny. Ta je neviditelná, lze ji však cítit jako vodu vytékající z pramene. Vyvolení Bohem tuto vlnu využívají k boji s nemocemi a ke zmírňování bolesti. Pokud náležitě dlouho cvičíme vůli, můžeme zaznamenat subtilní bílé světlo, které se v tom místě zjeví. A to je počátek přechodu. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293340
Nejprve probudíme své smysly tak, abychom vše cítili hmatem, čichem či slyšeli, a budeme soustředit svoji mysl na nějaký prvek z reálného světa, jako třeba hlazení zvířat či dotýkání se předmětů. To vše z důvodu, abychom nepřetrhli nit spojující ducha s tímto světem. Poté nezbývá než se modlit a čekat. Jakmile hmota, z níž se skládá tělo, dosáhne náležité vibrace, člověk zřetelně pocítí, že se nachází asi tři lokty nad tělem.“ „Nežli se to stane,“ psala dále, „je nezbytné zbavit se upoutání k vlastnímu tělu a otevřít se kráse a harmonii světa. Člověk, který stráví příliš mnoho času v osamocení, zapomíná, že existuje, a umí vnímat krásu dokonce natolik opomíjenou, jako je harmonie prázdné zdi pokryté vápnem. Taková chvíle, v níž obrysy, jež utváří barva a struktura určená pískem, drsný či hladký povrch, člověka hluboce zasáhnou, přivodí pláč. Onen očistný pláč přímo z břicha vám dovolí jít dále. A krátce poté přichází láska. Plná a hluboká, jejíž zlomek prožívá člověk milující někoho druhého. A po ní opět nastává moment, kdy se člověk cítí součástí všeho a kdy zakouší větší a hlubší krásu: harmonii, ochromující svou nesmírností, v níž se nacházejí veškeré součásti světa. Pokud projdeme tuto cestu, jsme připraveni.“ „Poté co se poprvé pokusíme tělo opustit,“ psala Alma, „není třeba se ničeho bát. Je však nutné přemoci impuls, abychom se těla nedrželi. Ihned poté nastane chvíle, kdy člověk pocítí, jako by se sám do sebe propadl jako do hluboké studny. Jako by se hmota, z níž je složeno tělo, začala v jednu chvíli zmenšovat stejně jako rozšiřovat. Je důležité to prožít a v klidu čekat. Tělo zůstane na místě, avšak jistá část hmoty proměněná ve světlo, ve zvláštní vlnu, se zvedne. A poté, pokud tomu Bůh bude 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293340
chtít, nastane první přechod – například na druhou stranu zdi. Tam se část hmoty, jež vystoupila z tělesné schránky, znovu stane celým tělem. Bude to tedy stále týž člověk, avšak ve dvou osobách. Silný úlek, jaký v tu chvíli prožijeme, způsobí, že první opuštění těla bude trvat pouze krátce. Je důležité se nadále postit a modlit. Každá následující proměna hmoty v ducha proběhne svobodněji. A po nějaké době, kdy se tělo zbaví strachu, bude člověk zdolávat mnoho kilometrů, aniž by opouštěl celu.“ *** Léta Páně tisíc čtyři sta sedm zůstali na Pomořansku nejspíš už pouze tři lidé, kteří nikde nespatřili Almu, zvanou svatou. Jan Deterhus, stále ještě zastávající funkci převora řádu, do konce svého života bojoval o to, aby lidé o jeptišce nevykládali to, čemu sám nevěřil. Přísahal, že Alma, kterou prý viděli u Bytowa, v Tayszewu, Tuchomi či Somoninu, je zavřená v kostelní kryptě. Je už velmi hubená, čehož si všiml, když si od něho brala chléb a v otvoru se objevily její prsty tenké jako kuřecí kosti. Druhá osoba, která nepotkala Almu putující po Kašubsku, byl Robert Gałkowski. Zpráva, že ji lidé vídají, ho velmi znepokojila. Kdyby utekla z krypty, což by od ní nečekal, celý plán její kanonizace by přišel vniveč! Poslové, kteří se vydali na prohlídku do Żukowa, však přísahali, že je Alma za zdí. Zároveň však znepokojeně dodávali, že ve všech vesnicích, jimiž projížděli, tvrdili, že Almu viděli, jak navštěvuje lidi a léčí je, krávy, které přestaly dojit, zbavuje uhranutí a lidem dává nemorální rady, jak s pomocí bylinek zabránit početí. Ti lidé také 102
Ukázka elektronické knihy