tu několik zbrusu nových písniček, s nimiž se na podzim vrátím do Londýna. Odjakživa vstávám brzy, ale tady jsem záhy seznal, že snídaně v kavárně je něco příšerného. Zákazníci chtějí vajíčka udělat takhle a toast zase takhle, všechno se připaluje. A tak jsem si jasně řekl, že se dole nebudu objevovat dřív než v jedenáct. Zatímco zdola se ozýval hlomoz, já si otevřel velké arkýřové okno, sedl si na široký parapet, hrál na kytaru a díval se na míle daleko do kraje. Krátce po mém příjezdu se povedlo několik jasných rán bez mlhy, a byl to skutečně krásný pocit, jako kdybych dokázal vidět na věky, a když jsem pak hrábl do strun kytary, její tóny se nesly celou zemí. Teprve když jsem se otočil a vystrčil hlavu úplně z okna, viděl jsem z výšky terasu a zaregistroval, jak sem přicházejí a zase odcházejí zákazníci se svými psy a kočárky. Nebyl jsem v tomhle kraji cizí. S Maggie jsme vyrostli jen několik mil odsud v Pershore a rodiče nás často brali na vycházky do kopců. Ale tehdy mě to nějak nebralo, a jakmile jsem byl dost velký, společné vycházky jsem odmítl. Toho léta jsem však měl pocit, že jsem se ocitl na nejkrásnějším místě na světě; měl jsem pocit, že z těch kopců pocházím, že sem patřím. Možná to mělo co do činění s rozchodem rodičů, skutečností, že ten malý šedivý dům naproti kadeřnictví už nebyl „náš“ dům. Ať už teď byl cokoli, namísto klaustrofobních pocitů, které jsem si pamatoval z dětství, jsem nyní pociťoval lásku, a dokonce nostalgii, jež se týkala celého tohohle kousku země. Do kopců jsem vyrážel na toulky prakticky každý den, někdy dokonce s kytarou, když to nevypadalo na déšť. Zvlášť jsem si zamiloval Stolovou horu a Konečnou horu na severním konci pohoří, kam lufťáci příliš nepřijdou. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293337