František Kotleta
né zákazníky klubu. Udivilo by mě, kdyby se Bouřka nechal při zdvořilostní návštěvě konkurence odzbrojit. I tak to bylo málo. Maskovaných magorů s meči se v klubu nacházelo nejmíň padesát. A bylo otázkou, jestli měli jenom ty meče. Pod plášti se jim klidně mohly ukrývat brokovnice. Myslím, že strýčkové Bouřka a Neny mysleli zrovna na to samé. „Zavolala jsem Bezpečnost,“ zašeptala Ivana. Stačily jí na to myšlenky. Musela mít v hlavě slušnou sadu čipů ovládajících její bionické končetiny a implantáty. Praktická věc. Počítal jsem, že bude nadupanější než všechny transky v klubu dohromady. „Nestojíme o vaše zbytečné životy. Chceme hříšné děvky, které stojí za smrtí velekněze Slunce. Chceme digitální čarodějky,“ prohlásil magor s mečem. Otočil jsem se na Fay. „Co jste zase provedly?“ „Nic, kurva,“ zavrčela, „právě že vůbec nic.“ * * * V podniku to začalo hučet a nebylo to dobré. Mnoho lidí se totiž instinktivně ohlédlo směrem k boxu, kde čarodějky seděly. Chytl jsem Fay za košili.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293003