Pak jsme si prohlédli další dvě místnosti v přízemí s vyhlídkou na dvůr. První byl salón, jenž byl zařízený starobylým nábytkem, čalouněným starými gobelíny německého původu. Na kovové římse stály dost nevkusné pendlovky zhotovené z oblázků a mušlí. Z jejich zaprášeného ciferníku bylo zřejmé, že je už dlouho nikdo nepoužíval. Naproti oknu visel oválný portrét s ozdobnou obrubou kolem jména OTTO STORITZ. Obraz na nás udělal silný dojem. V opuštěném pokoji vypadal portrét toho člověka jako fantastická bytost. Storitzova ohromná hlava s ježatými vlasy, mohutným čelem a ohnivýma očima se zdála být živá a jakoby chtěla zrovna vyskočit z rámu a zvolat hrobovým hlasem, jak se opovažujeme rušit jeho klid. Také nás překvapil fakt, že Vilém Storitz je svému otci navlas podobný. Ze salónu jsme vešli do protějšího pokoje, jímž byla pracovna. Panoval tam strašný nepořádek. Police byly přecpány množstvím svazků pojednávajících o matematice, chemii a fyzice. V jednom rohu se válela kupa různých nástrojů, aparátů, baněk, křivulí a destilačních přístrojů a přenosná kamínka. Uprostřed místnosti, na stole plném papírů, ležely čtyři svazky úplného vydání Storitzova díla. Vedle nich byl rukopis studie o světle, jejímž autorem byl rovněž tento slavný vědec. Policisté zabavili publikaci, rukopis a všechny papíry a zapečetili je. Při odchodu z místnosti si pan Stepark povšiml zvláštní lahvičky z modrého skla, jež stála na římse nad krbem. Podlehl zvědavosti a natáhl se pro lahvičku, aby se na ni podíval zblízka. Avšak udělal asi nějaký neobratný pohyb – lahvička spadla na dlaždice a rozbila se na kusy. Vytekla jakási prchavá, nažloutlá tekutina, která se hned proměnila v páru zvláštní vůně, jež se nedala k ničemu přirovnat. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292975