Věděla, co říká, ale dělala opak. Z b o r T i l a se do mě… . Zavalila mě velikostí svého majestátu aby mě opětovně postavila na nohy na ruce ... . Nakonec jsem i já dostal svou dávku požehnání… . . Tu špetku hvězdného prachu který občas ulpívá na každém z nás a dává nám pomíjivě iluzorní pocit, že: „Už jsem tam“... . Aby mě hned vzápětí z tohoto pomýlení, vytrhla ona u jejíchž základů jsem ležel otázkou: . „Tu už bude ducinky takové .....“ . Zbytek jsem neslyšel . . Zavalila mě zeď
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292948