Víš, Eli, tehdy mi plně nedocházelo, že babička znamenala ochranný nárazník před mámou. Už jsem to jednou zmínila. Máma babičku respektovala, před ní si netroufala jednat se mnou tak jako doma. A když babička řekla „tak ji nech být“, máma ji poslechla. V dospělosti jsem začala chápat, že babička si problémy, které byly ve vztahu mezi mámou a mnou, musela alespoň částečně uvědomovat; do jaké míry, to už asi nikdy ne zjistím. Možná se mě snažila ochránit. Jak tím, že mámu tro chu korigovala, tak i tím, že si mě tak často brala k sobě na ví kendy. Muselo být těžké balancovat mezi loajalitou ke své dceři a vědomím, že ta dcera ubližuje svou výchovou svému dítěti. Ale bylo to za hluboké totality. Tehdy byly tolerované i brutální výprasky. Psychické poškozování matkou, která velmi pravdě podobně trpěla nějakou poruchou osobnosti, by asi žádný psy cholog neodhalil ani neřešil. A babičce jsem každopádně vděč ná za všechno, co mi dala. Za každou chvilku klidu.
a 98 b
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292937