13
„Zvu tě,“ řekl Thor už snad popáté a Stella stejně pokladní podala svou kartu. Fronta v restauraci se za nimi prodlužovala. „Já tě zvu,“ stála si Stella na svém a vytáhla stravenky od Nawal. „Jak jsi mohla tak rychle najít práci?“ zeptal se vyjeveně, když před ním vítězoslavně zamávala kupony. „Neviděli jsme se asi tak patnáct vteřin.“ Se Stellou Wallinovou šlo všechno ráz na ráz. Ona vyklidila dům a seznámila se s lidmi za zhruba stejnou dobu, za kterou si on uvařil hrnek kávy. Ale to, že jí nestačí, neznamená, že ji nechá zaplatit oběd. Má svoje hranice. „Týpci z města se možná od holky nechají pozvat, ale tady na venkově to neděláme,“ oznámil jí dostatečně hlasitě. Zastyděl se jen při pomyšlení, že by si někdo mohl myslet něco jiného. Restaurace byla plná lidí: bývalí spolužáci, lidi, od kterých si kupoval nářadí a krávy. To bylo prostě nemyslitelné. „Nebuď macho, já tě zvu,“ zopakovala Stella. Takový odpor Thor nečekal. Ne, když on měl pravdu a ona ne. Fronta za nimi rostla. Pokladní je sledovala. Jmenovala se Natalie a Thor s ní na druhém stupni chodil na angličtinu. Natalie o přestávkách kouřila, patřila k drsňačkám. Teď je napjatě poslouchala a pak se rozhodla. Rezolutně vzala Stelle stravenky z ruky.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292788
JEN O TROCHU VÍC
• 99
„Je nemoderní nedovolit holce zaplatit,“ houkla na něj a namarkovala jim jídlo. Stella se na Thora vítězně usmála. Thor byl zvyklý si prosazovat svoji vůli, často jel jako tank, když věděl, že má pravdu, ale nebyl macho, a tak se přesně v téhle chvíli vzdal. Ne proto, že se proti němu ženské spikly, ujišťoval sám sebe, ale protože to tak chtěl. Ale na Natalii aspoň vrhl ošklivý pohled. Ze školy odešla v deváté třídě, když otěhotněla s klukem z Halmstadu. Pak se protloukala jako samoživitelka jedné a později už dvou holčiček. Její Cassandra a jeho Juni spolu chodily do třídy. Natalie by prostě měla být na jeho straně. Ale ona na něj jen mrkla a dál markovala obědy. Restaurace Zelený kůň byla plná, po zaplacení si Stella s Thorem stoupli do fronty na bufet. Když na ně přišla řada, začala si Stella nakládat na talíř, jako by měla jíst naposledy v životě. „Máš hlad?“ zeptal se pobaveně. Sahala mu jen po ramena, ale jídla si naložila dvakrát tolik co on. „Umírám hlady. A miluju bufety.“ „Mají i dezerty, tak si nech místo.“ „Na ten mám místo vždycky,“ odbyla ho a nabrala si dresink. Thor si vzal zeleninu, rybu a omáčku. Toužebně se podíval na steaky. Krásně se z nich kouřilo, ale Juni by ho zabila, kdyby snědl maso. Zvlášť hovězí z krav, jejichž životní podmínky neznal, a on byl přece vegetarián. Thorova filozofie byla, že kdo chce jíst zvířata, má si je sám porazit. Když porážel svoje první, málem omdlel, čili teď maso nejedl. Ať vonělo jakkoli hezky. Místo toho si vzal ještě trochu bramborového salátu a fazolového guláše. Stelle se povedlo na svůj přeplněný talíř umístit ještě těstovinový salát a hromádku mrkve. Když se usadili, přenechal jí Thor místo s krásným výhledem na řeku a zeleň. Sedla si naproti němu a Thor se
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292788
100 •
SIMONA AHRNSTEDTOVÁ
na ni prostě musel dívat. Jako ostatně skoro pořád. Taky reagoval na její hlas, ve změti všech ostatních slyšel jen ji. Stella se podívala z okna. „Tady je to fakt hezký.“ Pak si elegantně nakrájela zeleninu a brambory, obojí namočila do omáčky, vložila do pusy a zavřela oči. „Super. Co tvoje schůzky?“ zeptala se a zopakovala proces s jídlem. Jedla rychle a úpravně. Thor se sklonil nad svůj talíř, nechtěl na ni zírat, nechtěl analyzovat ten zvláštní pocit, když byl s ní. Zase úplně zapomněl, o čem se bavili. Dneska mu to nemyslelo zrovna rychle. „Setkal jsem se s jedním klukem kvůli býkovi,“ vzpomněl si. Zasmála se. „Fakt? Povídej.“ Smála se i očima a její dobrá nálada byla nakažlivá. S ní byl Thor veselejší. Necítil takovou tíhu. „Jako bys moje obchody s býky nebrala úplně vážně. Příští rok chci oplodnit jednu svoji krávu. Na to bude potřeba kvalitní bejk.“ „Chápu,“ kývla Stella se smíchem v očích. Thor se topil v jejím pohledu. Flirtuje s ním, nebo si to jen namlouvá? Tohle mu nikdy nešlo a mátlo ho, že ho dokáže nakazit svým veselím a že se mu z její vůně točí hlava. Nebyl si jistý, co k ní cítí. Nebyla mu nesympatická, to rozhodně ne. Ale byla tak… absolutně jiná než všechno, na co byl zvyklý. Už si všiml, že ho fyzicky přitahuje. Jeho tělo si v její blízkosti žilo svým životem a pokaždé, když se na něj podívala, jako by se mu žaludek zhloupl tak o deset úrovní. To pro něj bylo něco nového. Omračujícího. Jako by seděl v autě, nad kterým tak docela nemá kontrolu. „Taky ses nechal ostříhat,“ zkonstatovala a jeho píchlo v hrudi, když se podívala na jeho vlasy. Zavrtěl se a nevěděl, jak má reagovat. Stella si papírovým ubrouskem otřela pusu. „Víš, já jsem se do Laholmu dostala náhodou. Ale možná to nakonec Ukázka elektronické knihy