13
„Zvu tě,“ řekl Thor už snad popáté a Stella stejně pokladní podala svou kartu. Fronta v restauraci se za nimi prodlužovala. „Já tě zvu,“ stála si Stella na svém a vytáhla stravenky od Nawal. „Jak jsi mohla tak rychle najít práci?“ zeptal se vyjeveně, když před ním vítězoslavně zamávala kupony. „Neviděli jsme se asi tak patnáct vteřin.“ Se Stellou Wallinovou šlo všechno ráz na ráz. Ona vyklidila dům a seznámila se s lidmi za zhruba stejnou dobu, za kterou si on uvařil hrnek kávy. Ale to, že jí nestačí, neznamená, že ji nechá zaplatit oběd. Má svoje hranice. „Týpci z města se možná od holky nechají pozvat, ale tady na venkově to neděláme,“ oznámil jí dostatečně hlasitě. Zastyděl se jen při pomyšlení, že by si někdo mohl myslet něco jiného. Restaurace byla plná lidí: bývalí spolužáci, lidi, od kterých si kupoval nářadí a krávy. To bylo prostě nemyslitelné. „Nebuď macho, já tě zvu,“ zopakovala Stella. Takový odpor Thor nečekal. Ne, když on měl pravdu a ona ne. Fronta za nimi rostla. Pokladní je sledovala. Jmenovala se Natalie a Thor s ní na druhém stupni chodil na angličtinu. Natalie o přestávkách kouřila, patřila k drsňačkám. Teď je napjatě poslouchala a pak se rozhodla. Rezolutně vzala Stelle stravenky z ruky.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292788