Říkám si, co bych mohla zjistit, když zvednu telefon a na všechna ta místa zavolám. Vsadím se, o co chcete, že nikdy nešlo o nic závažného. Tuhle kšeftík, tamhle úplatek… Víte, že všechno má svoje meze, ale takhle pohromadě to určitě nebude vypadat moc pěkně.“ „Mám přátele. Lidi, co mi dluží laskavost.“ „Četnictvo už není to, co bývalo, když jste v těch místech sloužil, víte? A zcela jistě tam už nebude ve službě nikdo, kdo by měl potřebu nebo zájem vám zachránit prdel. Byla by škoda si takhle zkazit poklidný důchod, nemám pravdu?“ „To jen tak blufuješ,“ odsekl se stále vyzývavým pohledem, ale v očích mu probleskla pochybnost. „Ověřte si to,“ odvětila jsem suše. „Nemám co ztratit.“ „Na vašem místě bych to nedělal,“ vmísil se do rozhovoru Vilanova, lžičkou vyškraboval cukr na dně hrníčku a vkládal si jej do úst. „Pracuju s ní týden, ale můžu vám potvrdit, že je jako fretka. Nakonec určitě něco najde.“ Méndez se odmlčel a já měla dojem, že to ticho trvá celou věčnost. Pravdou je, že jsem neměla sebemenší ponětí, co dělat, pokud by ten muž odmítl spolupracovat. Byl to výstřel naslepo, ale podle všeho jsem se strefila, protože Méndez polevil a poprvé jsme ho spatřili, jaký je ve skutečnosti. Unavený stařík, alkoholik… a vyděšený. „No dobře.“ Unaveně zapadl do křesla. „Pouštíte se však do velmi hlubokých vod. Jestli se utopíte, nemůžete říct, že jsem vás nevaroval.“ „Umíme plavat,“ s úlevou jsem odpověděla. „Proč nezačnete od začátku? Proč nám nevysvětlíte, jak je možné, že o té věci víte tolik?“ Tentokrát se ledový úsměv objevil na jeho tváři. „No, to je prosté. Protože já jsem před dvanácti lety vyšetřoval úplně ten samý zločin. I já jsem na vrcholu hory Seixo u úpatí Brány na onen svět nalezl mrtvou dívku.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292787