Říkám si, co bych mohla zjistit, když zvednu telefon a na všechna ta místa zavolám. Vsadím se, o co chcete, že nikdy nešlo o nic závažného. Tuhle kšeftík, tamhle úplatek… Víte, že všechno má svoje meze, ale takhle pohromadě to určitě nebude vypadat moc pěkně.“ „Mám přátele. Lidi, co mi dluží laskavost.“ „Četnictvo už není to, co bývalo, když jste v těch místech sloužil, víte? A zcela jistě tam už nebude ve službě nikdo, kdo by měl potřebu nebo zájem vám zachránit prdel. Byla by škoda si takhle zkazit poklidný důchod, nemám pravdu?“ „To jen tak blufuješ,“ odsekl se stále vyzývavým pohledem, ale v očích mu probleskla pochybnost. „Ověřte si to,“ odvětila jsem suše. „Nemám co ztratit.“ „Na vašem místě bych to nedělal,“ vmísil se do rozhovoru Vilanova, lžičkou vyškraboval cukr na dně hrníčku a vkládal si jej do úst. „Pracuju s ní týden, ale můžu vám potvrdit, že je jako fretka. Nakonec určitě něco najde.“ Méndez se odmlčel a já měla dojem, že to ticho trvá celou věčnost. Pravdou je, že jsem neměla sebemenší ponětí, co dělat, pokud by ten muž odmítl spolupracovat. Byl to výstřel naslepo, ale podle všeho jsem se strefila, protože Méndez polevil a poprvé jsme ho spatřili, jaký je ve skutečnosti. Unavený stařík, alkoholik… a vyděšený. „No dobře.“ Unaveně zapadl do křesla. „Pouštíte se však do velmi hlubokých vod. Jestli se utopíte, nemůžete říct, že jsem vás nevaroval.“ „Umíme plavat,“ s úlevou jsem odpověděla. „Proč nezačnete od začátku? Proč nám nevysvětlíte, jak je možné, že o té věci víte tolik?“ Tentokrát se ledový úsměv objevil na jeho tváři. „No, to je prosté. Protože já jsem před dvanácti lety vyšetřoval úplně ten samý zločin. I já jsem na vrcholu hory Seixo u úpatí Brány na onen svět nalezl mrtvou dívku.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292787
14
Teplota v místnosti jako by náhle o několik stupňů poklesla. Vilanova a já jsme byli natolik ohromení, že jsme nevěděli, co říct. „Jak je to možné? Tedy chci říct, není možné, aby…“ „Co víš o hoře Seixo, Raquel? Co víš o té Bráně?“ „Je to místo, kde se odehrál zločin,“ a vzápětí jsem se opravila. „Dva zločiny.“ „To místo znamená mnohem víc.“ Vzdychl a nalil si další vydatnou dávku brandy. Pozvedl lahev směrem k nám, ale oba jsme zavrtěli hlavou. Méndez pokrčil rameny a naplnil svůj šálek až po okraj. „Hora Seixo je telurické místo. Víte, co to znamená?“ Oba jsme na sebe pohlédli a opět řekli, že ne. „Má to něco společného se zemětřesením?“ pokusil se hádat Vilanova. „Ne, alespoň ne v téhle souvislosti. Telurický či tektonický odkazuje na podsvětí. Je to energeticky silné místo, jestli na tyhle věci věříte. Místo, kde se kumuluje energie, nebo jak to říct, kde se protínají linie, které způsobují, že… že se dějí věci.“ „Jaké věci?“ Cítila jsem sucho v ústech. „Pokud jste byli na vrcholu hory, jistě jste si všimli, že je celá posetá náhrobky z doby bronzové.“ Rukou udělal neurčité gesto. „Jsme v Galicii. Keltové, kteří tu žili před třemi tisíci lety, byli přesvědčení, že hora Seixo má zvláštní moc, že jde o magickou oblast, kde se mohli propojit se svými božstvy. „Posvátná hora.“ Méndez přikývl. „Proto na vrcholu hory po celé generace pohřbívali vůdce svých kmenů. A proto dnes, o tři tisíciletí později, není možné na ten kopec 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292787
vkročit, aniž by člověk nenarazil na zbytky některého z dávných pohřebišť,“ zabručel. „Většinu z nich během staletí vydrancovali, ale ty kameny tam pořád jsou. Nechci si představovat, jakou práci muselo dát ty náhrobky nadzvednout v době, kdy neexistovala těžká technika.“ „A co to má co do činění s těmi vraždami?“ zeptal se Vilanova, který bedlivě naslouchal. „Protože tohle jsou dějiny. Folklór.“ „Ty náhrobky s tím nemají společného nic, ale Brána ano,“ odpověděl Méndez. „Jestliže ta hora je rakovina, Brána je místo, kde vznikají rakovinotvorné buňky. Což je hlavní příčina toho všeho, co se tam nahoře děje.“ Zmínka o rakovině mi připadala jako špatný vtip. Usrkla jsem doušek kávy, která začínala stydnout. Už mi nechutnala tolik jako předtím. „Co znamená Brána?“ „Porta do Alén neboli Brána na onen svět. Podle historiků šlo o styčný bod mezi naším světem a další dimenzí. Podsvětím, královstvím mrtvých. Musela jsem se zasmát, ale můj smích zněl nakřáple a bez duše. „Nemyslím si, že byste tyhle věci baštil.“ „Říkám jen, co tvrdí ti knihomolové, kteří se v tom vyznají.“ Pokrčil rameny a odložil hrnek na stůl. Ve tváři měl soustředěný výraz. „Tohle všechno dává smysl, ale k tomu došlo před třemi tisíci lety,“ vložil se do toho Vilanova. „Teď už neexistují žádné keltské kmeny, na kopci se už nepohřbívají váleční vůdci, nic z toho už neexistuje. Patří to do historie. To nás chcete přesvědčit, že nějaký pomatený Kelt zavraždil dva lidi na vrcholu hory v jedenadvacátém století? Ale no tak!“ „To taky netvrdím, tlouštíku.“ Méndez znovu upil ze svého hrnku. V tu chvíli celou místnost zalilo bělavé, přízračné světlo, jako kdyby někdo fotil s tím největším bleskem na světě. Příšerné zahřmění téměř okamžitě na víc než pět vteřin rozechvělo okenní tabulky, aby se nakonec pomalu rozplynulo v dálce. 101
Ukázka elektronické knihy