Susanna Clarková Další krátká pauza. „Ve Spodních síních, kam se člověk dostane z Osmnácté předsíně, jsem viděl plavat chobotnici,“ odpověděl jsem. „Aha,“ řekl Ten druhý. „Vážně? To je hezké.“ „Bylo to hezké,“ souhlasil jsem. Ten druhý se zhluboka nadechl. „Takže! Od Šestnáctky se drž dál! A nezblázni se!“ Usmál se na mne. „Můžeš si být jist, že se od Šestnáctky budu držet dál,“ opáčil jsem. „A nezblázním se.“ Ten druhý mne poplácal po rameni. „Skvěle,“ řekl.
Moje reakce na prohlášení Toho druhého, že by mne mohl za určitých okolností zabít zápisek z pětadvacátého dne sedmého měsíce roku, kdy albatros přiletěl do jihozápadních síní
To jsem unikl o vlásek! Málem jsem Tomu druhému řekl o Prorokovi! A pak by on (Ten druhý) řekl: „Proč jsi mluvil s Neznámou osobou, když jsi mi slíbil, že to neuděláš? Copak tě nenapadlo, že by to mohl být Šestnáctka?“ A co bych mu na to odpověděl? Já si totiž skutečně myslel, že je Šestnáctka, když jsem s ním mluvil. Opravdu jsem porušil slib, jejž jsem Tomu druhému dal. To se nedá nijak omluvit. Díky Domu, že jsem mu to neřekl! Přinejlepším by mne pokládal za nedůvěryhodnou osobu. Přinejhorším by měl o důvod navíc, proč mne zabít. – 104 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292725
Prorok A přece se stále v myšlenkách vracím k tomu, že kdyby se situace obrátila a kdyby Šestnáctka ohrožoval příčetnost Toho druhého, já bych se tak rychle neuchýlil k tomu, že ho zabiji. Popravdě řečeno se domnívám, že bych ho nikdy nechtěl zabít – ta myšlenka se mi hnusí. Rozhodně bych nejdřív zkusil něco jiného, třeba najít lék na jeho šílenství. Ale Ten druhý je ve své povaze hodně neoblomný. Neoznačil bych to přímo za charakterovou vadu, ale ta tendence tam rozhodně je.
Změním svůj vzhled v očekávání příchodu Šestnáctky zápisek z prvního dne osmého měsíce roku, kdy albatros přiletěl do jihozápadních síní
Právě teď si zkouším, jak se schovávat před Šestnáctkou. Představ si (říkám Sobě samotnému), že jsi právě někoho zahlédl – Šestnáctku! – v Třiadvacáté jihovýchodní síni. Nyní se schovej! Pak rychle a nehlučně přeběhnu ke Zdi a skočím do Mezery mezi dvěma Sochami. Vtisknu se dovnitř a zůstanu nehybný, tiše jako myška. Do Síně, kde jsem se včera schovával, vletělo včera na lovu nějakých menších ptáků káně. Zakroužilo Síní a usedlo na Sochu Muže a Chlapce mapující Hvězdy. Zůstalo tam půl hodiny, ale nevšimlo si mne. Mé šaty jsou pro maskovací účely jako dělané. Když jsem byl mladší, měly moje košile a kalhoty různou barvu: modrou, černou, bílou, šedou, olivově hnědou. Jedna košile měla moc pěknou třešňově rudou barvu. Všechny ale vybledly na pouhé stíny barev. Všechny – 105 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292725
Susanna Clarková jsou nyní nevýrazné a nerozlišitelně šedé a zapadnou mezi šedé a bílé odstíny mramorových Soch. Ovšem mé vlasy, to už je něco jiného. Jak mi za ta léta narostly, propletl jsem je hezkými věcmi, které jsem našel nebo vyrobil: lasturami, korály, perlami, drobnými oblázky a zajímavými rybími kostmi. Mnohé z těchto ozdůbek jsou zářivé, blyštivé a přitahují pozornost svými nápadnými barvami. Když kráčím nebo běžím, všechny chřestí. Takže minulý týden jsem jedno odpoledne věnoval jejich vymotávání. Nebylo to snadné a občas to bolelo. Ozdoby jsem uložil do krásné krabice s obrázkem chobotnice, v níž předtím byly uložené boty. Až se Šestnáctka vrátí do svých Síní, zase si je na Sebe vezmu – připadám si bez nich zvláštně nahý.
Rejstřík zápisek z osmého dne osmého měsíce roku, kdy albatros přiletěl do jihozápadních síní
Mám ve zvyku svoje deníkové zápisky zhruba každý druhý týden indexovat. Zjistil jsem, že je to efektivnější než indexovat je rovnou. Po uplynutí jistého času se snadněji odděluje důležité od pomíjivého. Ráno jsem si sedl do tureckého sedu na Dlažbu Druhé severní síně s Deníkem a jeho Rejstříkem. Od té doby, co jsem to dělal naposledy, se toho událo tak mnoho. Připsal jsem heslo v Rejstříku: Prorok, objevil se: Deník č. 10, strany 148–152 – 106 –
Ukázka elektronické knihy