Susanna Clarková Další krátká pauza. „Ve Spodních síních, kam se člověk dostane z Osmnácté předsíně, jsem viděl plavat chobotnici,“ odpověděl jsem. „Aha,“ řekl Ten druhý. „Vážně? To je hezké.“ „Bylo to hezké,“ souhlasil jsem. Ten druhý se zhluboka nadechl. „Takže! Od Šestnáctky se drž dál! A nezblázni se!“ Usmál se na mne. „Můžeš si být jist, že se od Šestnáctky budu držet dál,“ opáčil jsem. „A nezblázním se.“ Ten druhý mne poplácal po rameni. „Skvěle,“ řekl.
Moje reakce na prohlášení Toho druhého, že by mne mohl za určitých okolností zabít zápisek z pětadvacátého dne sedmého měsíce roku, kdy albatros přiletěl do jihozápadních síní
To jsem unikl o vlásek! Málem jsem Tomu druhému řekl o Prorokovi! A pak by on (Ten druhý) řekl: „Proč jsi mluvil s Neznámou osobou, když jsi mi slíbil, že to neuděláš? Copak tě nenapadlo, že by to mohl být Šestnáctka?“ A co bych mu na to odpověděl? Já si totiž skutečně myslel, že je Šestnáctka, když jsem s ním mluvil. Opravdu jsem porušil slib, jejž jsem Tomu druhému dal. To se nedá nijak omluvit. Díky Domu, že jsem mu to neřekl! Přinejlepším by mne pokládal za nedůvěryhodnou osobu. Přinejhorším by měl o důvod navíc, proč mne zabít. – 104 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292725