Vzedmuté popularitě pracovní služby přispívalo i to, že požadavek na její zavedení zazníval z nejrůznějších stran. Ve vokabuláři politické pravice získala punc všeléku. Vzhledem ke skutečnosti, že německou pracovní službu v ČSR organizovaly nacionální „obranné“ spolky jakožto představitelé völkisch hnutí, je nezbytné uvést völkisch interpretaci hospodářské krize. Ta shledávala kořeny hospodářské krize především v rozkladu či úpadku německého charakteru a kultury, ohrožované zesílenou urbanizací a městskou civilizací. Za podstatu úpadku německého národa se pokládal rozklad tzv. organického myšlení a průnik a jistá převaha myšlení tzv. kočovných národů (Židů) vůči myšlení usazeného národa selského (Němci).297 Na tomto základě völkisch a posléze i NS-propaganda požadovala obnovení německého národa a jeho podstaty (Volkstum), vypověděla boj Židům a Slovanům a ztotožnila se s mystickým uctíváním německé země a venkovského způsobu života. Postavila se zřetelně na stranu příznivců reagrarizace Německa a velice hlasitě žádala návrat městského obyvatelstva na venkov. Pracovní služba měla přitom figurovat jako důležitý nástroj.298 Většina návrhů operujících s ideou povinné pracovní služby jako účinným prostředkem proti nezaměstnanosti však opomíjela hospodářské a finanční skutečnosti. Z neschopnosti jasně analyzovat příčiny krize a předložit adekvátní návrhy zohledňující komplexitu hospodářství se problém redukoval na jednoduchý vzorec: pro nezaměstnané vytvořit nová pracovní místa, tj. prostřednictvím neplacené práce v rámci povinné pracovní služby, a to s vedlejším výsledkem oživení nevyužitého průmyslu.299 Návrhy celkově vykazovaly značnou míru povrchnosti a ideologických mystifikací. Neřešily skutečné problémy, např. otázku přerozdělení zemědělské půdy v projektu osídlování, do jaké míry nasazení pracovníků povinné pracovní služby povede ke konkurenci se svobodným hospodářstvím a tím k zostření následků krize namísto oživení hospodářství, či obecnou otázku zavedení pracovní služby a současného odbourávání soukromého podnikání ve smyslu společného hospodářství, z něhož nemá profitovat jedinec, ale společenství (národ). Z ekonomického hlediska představovala FAD problematické řešení. Nestavěla na strategii reintegrace na pracovní trh. Jednalo se o systém zaměstnanosti, 297 W. Decker: Der deutsche Weg, s. 89. 298 Srov. J. Balcarová: Německá vnitřní kolonizace, s. 39–70; Jitka Balcarová: Německá idea venkovského osídlování a její podoby v českých zemích od konce 19. století do vypuknutí druhé světové války, in Venkov, rolník a válka v českých zemích a na Slovensku v moderní době, (ed.) Jitka Balcarová – Eduard Kubů – Jiří Šouša, Praha 2017, s. 301–313; K. Bühler: Die Pädagogische Problematik, s. 15. 299 H. Köhler: Arbeitsdienst in Deutschland, s. 61–62.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292626
který se etabloval mimo pracovněprávní a tarifněprávní kontrolu a který získal vlastní politickou a ideologickou dynamiku.300 Byl to však systém s obrovským potenciálem psychologickým, kterého dokázal plně využít budoucí nacistický režim. Motivace ke vstupu do dobrovolného systému pracovních táborů nebyla tak prozaická, jak to obecně prezentovala propaganda pracovní služby. Měla banálnější povahu: vyhlídky na pravidelnou stravu, ošacení a ubytování. Nezaměstnanost vyvolávala v rodinách napjatou atmosféru a přihlášení na pracovním úřadu s sebou neslo pocit stigmatu a pocit vyčlenění. Tyto pocity byly o to silnější, pokud se jednalo o vyučeného řemeslníka, který navíc prožíval profesní selhání a kariérní sestup. Ve společnosti zavládla obecná „touha pracovat“. Tento němý nátlak společenských poměrů sotva vyvolává představu dobrovolnosti, byť důrazně proklamované. Zprávy účastníků táborů toto kvitují. Převážila u nich vděčnost za příležitost pracovat, konečně mít možnost uniknout nezaměstnanosti a tím i sociálnímu stigmatu. Zároveň svou aktivní účastí v táborech přinášeli klid svým rodinám, kde byl o jeden hladový krk méně. Moment vnitřního uspokojení jedince, že opustil řady nezaměstnaných, působil velice silně. Uzákonění povinné pracovní služby ve formě RAD však s sebou přinášelo i rozporuplná stanoviska. Povinný půlroční pobyt v táboře se v období po vrcholu krize nejednou interpretoval jako nedobrovolné přerušení započaté profesní kariéry mladé generace.301 NS-koncepce pracovní služby pod parolou „nedostatku německého životního prostoru“ směřovala svůj potenciál do zúrodnění bažinných a jinak nehostinných oblastí. Meliorace a jiné kultivační práce k rozšíření zemědělské půdy představovaly nutnou podmínku projektu vnitřního osídlování Německa, jímž se měla vytvořit nová odbytiště průmyslových výrobků.302 Pracovní služba se stala rozhodujícím článkem osídlovací politiky, která měla přispět k znovunabytí hospodářské, zejména pak potravinové soběstačnosti. Považovala se za přípravnou fázi zemědělského osídlování východu, jehož součástí byla rozsáhlá akce vnitřního přesídlení obyvatelstva.303 Zároveň se z tisíců továrních dělníků a vykořeněných lidí ve velkoměstech měli stát němečtí sedláci – zemědělci.304 300 Ibid., s. 62; P. Dudek: Erziehung durch Arbeit, s. 109, 116. 301 P. Dudek: Erziehung durch Arbeit, s. 245–246. 302 A. Krüger: Aufgabe und Sinn des Arbeitsdienstes, s. 14; J. Balcarová: Německá vnitřní kolonizace, s. 39–70. 303 Der deutsche Arbeitsdienst in Frage und Antwort. Aus Gesprächen und Unterhaltungen mit In- und Ausländern, Leipzig 1934, s. 8; A. Krüger: Aufgabe und Sinn des Arbeitsdienstes, s. 12, 22. 304 A. Krüger: Aufgabe und Sinn des Arbeitsdienstes, s. 17.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292626
Velkoměsto, ztotožňováno se smrtí národa, by však údajně bez neustálého přílivu svěží síly z venkova vymřelo.305 Na druhou stranu se ovšem velkoměstské obyvatelstvo mělo navrátit ke své rodné hroudě, ke zdravé původní síle půdy, a zabránit tak fatální mravní a rasové degeneraci německého národa. Německá nacionální propaganda 20. století si vypůjčuje slova kancléře Otto von Bismarcka, jenž měl pronést: „Srostlost s půdou je princip německého charakteru a kořen jeho síly.“306 Vedeno touto myšlenkou se na okrajích měst začala systematicky budovat tzv. zahradní města, aby byl prožitek práce s půdou zprostředkován co možná nejširšímu počtu městského obyvatelstva. „Škody na rase a škody v důsledku civilizačních nemocí“ měly být takto redukovány.307 Jedním s cílů pracovní služby bylo formování „německého člověka spjatého s rodnou hroudou“.308 V letech nejostřejší krize převládal v pracovní službě náboj hospodářský a sociální, usilující o zmírnění následků krize, především nezaměstnanosti mládeže a mladých lidí. Souběžné cíle spjaté s výchovným a kulturním působením pracovní služby byly upozaďovány. Obrat přišel s ekonomickým růstem Německa a slábnoucími davy nezaměstnaných. Do popředí se dostávaly snahy využít potenciál pracovní služby z hlediska výchovy, ovlivňování masy mladých lidí a získávání oddaných příznivců NS-světového názoru.
2.3 Pracovní služba a její pedagogická interpretace jako nástroje politické indoktrinace a výchovy „Povinnost pracovní služby jakožto škola výchovy německé mládeže k Volksgemeinschaft.“309
RAD byla prezentována jako největší škola výchovy 20. století a jako velká sociálně politická škola mládeže.310 Měla posílit německý národ a zajistit mu potravinovou nezávislost spolu se životním prostorem a německou 305 Ibid., s. 21. 306 „Das Verwachsensein mit der Scholle ist Grundsatz deutschen Charakters und eine Wurzel seiner Kraft“, Ibid. 307 Der deutsche Arbeitsdienst in Frage und Antwort, s. 8. 308 A. Krüger: Aufgabe und Sinn des Arbeitsdienstes, s. 24. 309 „Arbeitsdienstpflicht als Erziehungsschule der deutschen Jugend zur Volksgemeinschaft.“ Toto bylo motto pronesené RAD-vůdcem Konstantinem Hierlem. B. Graefe (hg.): Leitfaden, s. 31. 310 „[…] [Er (RAD, pozn. autorky) dient so der Nation als große sozialpolitische Schule der Jugend.] […].“ Der Reichsarbeitsdienst, (hg.) Der Führer des Arbeitsgaues XXXVIII Prag, Prag (neuv.), nestránkováno.
100 Ukázka elektronické knihy